Dopis do nebe - Chudoba a pokora vedou do nebe
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
,,Zamyslete se nad těmito Slovy !"
,,Chudoba a pokora vedou do nebe"
Byl jednou jeden princ, který se procházel v polích všechen zamyšlený a smutný. Díval se na nebe, které bylo tak krásné a modré, povzdychl a pravil:
„Jak krásně musí být tam nahoře!“
Tu uviděl ubohého šedivého muže, který přicházel po cestě, pozdravil ho a zeptal se ho:
„Jak se člověk dostane do nebe?“
Ten muž odvětil:
„Skrze chudobu a pokoru. Obleč si moje roztrhané šaty, putuj sedm let světem a uč se znát jeho bídu; neber si žádné peníze, nýbrž když budeš hladovět, pros milosrdná srdce o kousek chleba, a rázem budeš nebi blíže.“
Tak sundal princ svůj krásný kabát a oblekl si žebrákovy šaty a vyšel do světa a snášel jeho velkou bídu. Nevzal si nic jiného, než trochu jídla, nemluvil, jen se modlil k Pánu, aby si ho do nebe vzít ráčil.
Když uběhlo sedm let, vrátil se opět k královskému zámku, ale nikdo jej nepoznal. Řekl sloužícím:
„Jděte a řekněte mám rodičům, že jsem se vrátil.“
Ale sloužící mu nevěřili, smáli se mu a nechali ho tam stát.
Tak princ pravil:
„Jděte za mými bratry, ať vyjdou ven, že bych je rád zase viděl.“
To taky sluhové učinit nechtěli, dokud konečně jeden nezašel a královským dětem to vyřídil, ale ony tomu neuvěřily a neslitovaly se.
Tak princ napsal dopis své matce a vypsal ji tam svojí bídu, ale ani ona neřekla, že by to byl její syn. Ale přece jen se slitovala a vykázala tomu žebrákovi místečko pod schody a nechala mu tam každý den posílat po dvou sluzích jídlo.
Ale jeden z těch sluhů byl zlý a řekl:
„K čemu pak je takovému žebrákovi dobré jídlo?“
A to jídlo si nechával nebo je dával psům a princi nosil jen skrojky chleba a vodu. , ale ten druhý sluha byl poctivý a nosil mu, co mu náleželo.
Bylo toho málo, ale přece z toho dlouhý čas nějak vyžil, byl nadmíru trpělivý, i když den ode dne slábnul. Když na něj přišla ještě nemoc a on cítil brzký konec, tu požádal, že chce svaté příjímání obdržeti.
V půli mše začaly znenadání všechny zvony ve městě a okolí vyzvánět.
Kněz šel ihned po mši k tomu ubožákovi pod schody, ale ten tam ležel už mrtev, v jedné ruce měl růži a v druhé lilii. A vedle něj ležel papír, na které bylo napsáno, co byl vykonal.
A když byl pohřben, vyrostla na jedné straně hrobu růže a na druhé lilie.
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
