Jdi na obsah Jdi na menu
 


DĚTI z indigovou aurou a se změnou DNA šroubovice - Názory DĚTÍ - Rodiče o DĚTECH - Nové DĚTI se rodí na tento svět

13. 2. 2009

DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

,,Děti s indigovou nebo purpurovou aurou“

 

 ,,Skladatel a zpěvák Ja

Obrazek

mes Twyman přezdívaný „písničkář míru“ cestuje a koncertuje po celém světě. Své koncerty označuje za „mírové mise“. Ve své knize Emissary of Love (Posel lásky) popisuje, jak potkal výjimečné dítě z Bulharska a poté se u něj objevily zvláštní jasnovidné schopnosti. Zjistil, že dokáže měnit hmotu, číst lidem jejich myšlenky nebo telepaticky přenášet obrazy ostatním. Čtyři měsíce po této události odjel do Bulharska a díky spojení se zmíněným chlapcem a jemu podobnými si uvědomil, že stačí těmto dětem otevřít své vědomí a může s nimi telepaticky komunikovat, ať je kdekoli, a projevit schopnosti, jež jsou v něm i v kýmkoli jiném latentně skryté. Během svých mírových misí do Bulharska, Bosny a dalších válkou zničených zemí se setkával s mnoha dětmi, jež označuje za „média“. Jeho fantastické zprávy o zázračných dětech rozpoutaly hotovou smršť knih o indigových dětech.“

,,Tvrzení, že děti s indigovou nebo purpurovou aurou jsou dnes běžné, je silně nadsazené.“

,,Předchůdci šesté základní rasy se začali objevovat, na konci devatenáctého století. V současné době se jich objevuje čím dál víc, ale jejich počet zdaleka nedosahuje proklamovaných čísel. Vyšší intuice, „vítězství ducha nad hmotou“, různé nadpřirozené schopnosti nebo mentální a technologické znalosti jsou vlastní i páté rase, a jak se bude přibližovat konec evolučního cyklu, budou čím dál běžnější. Následujících čtyři sta let proto nebude snadné rozlišit příslušníky jedné rasy od druhých, protože jak bude vědomí lidstva hromadně přecházet z jedné úrovně do druhé, začnou se rozdíly mezi nimi stírat.“

,,Ve zvýšené míře můžeme očekávat nebo již pozorovat stále častější výskyt tmavých barev aury, zvláště modrých odstínů, a to jak u dětí, tak i u dospívajících. Toto tmavnutí souvisí se zesilováním energie.“

,,Spolu s přechodem pátého světa do šestého přejdou do vyšších vibračních frekvencí i příslušníci páté rasy. Většina „modrých“ je již zde a ti, co se ještě narodí, budou skutečně „pokročilí modří“. Pro zodpovědné stanovení odlišnosti je však třeba si všímat kromě barvy aury i tělesných znaků, povahových vlastností a mentálních a intuitivních schopností.“

,,I když musím přiznat, že jsem jich zatím poznala jen pár, nemají praví indigoví takovou fyzickou sílu a vitalitu jako typičtí a pokročilí příslušníci páté rasy. „Pravými indigovými“ mám na mysli ty, jež přicházejí s výrazně vyvinutějším vědomím, což je pro šestou rasu typické. První vyvinutější jedinci se vždy začínají objevovat již s prvními vlnami evolučních změn. A každá nová rasa má vždy vyvinutější tělo i vědomí, než ta předchozí. Šestá rasa bude o poznání kultivovanější než současná, a díky tomu také schopná dosahovat mnohem vyšších stavů vědomí a duchovních sfér.“

,,Úkolem indigových bude ocenit a vážit si rozdílů mezi pohlavími. Na první pohled se může zdát, že „nemají žádnou kůži“ ve smyslu osobních hranic. Navíc mohou mít tendenci ignorovat hygienické zásady a obvyklou péči o své zdraví, jako by to pro ně vůbec nebylo důležité. Jejich základem totiž není fyzické tělo, ale mentální. Právě „pokročilí modří“ se mají vypořádat s problémy současného světa. Jsou to schopní napravovatelé, otevření a tolerantní, a jakmile poznají svůj cíl, jsou prakticky nezastavitelní. Nikdy se nespokojí s ničím menším než reorganizací celé společnosti, a to globální.“

,,Pokoušet se nové děti popsat a přiřadit jim nálepky, jak to dělá tisk – indigoví, supermani, křišťálové či krystalické bytosti, malí jasnovidci, mimozemšťané, zázračné děti – ničemu neposlouží… spíš to nadělá více škody než užitku.“

,,Zůstává však faktem, že děti s výjimečnými a někdy až s neuvěřitelnými mentálními a jasnovidnými schopnostmi jsou dnes běžné. V podstatě všechny narozené děti mají nějaké zvláštní schopnosti a jsou něčím výjimečné, což bývá přehlíženo. U každého malého dítěte dnes můžete najít nějakou ze schopností, jež bývá přisuzována jen „těm výjimečným“. Možná je to tím, že je dnes společnost otevřenější všemu „paranormálnímu“ a rodiče také nechávají svým dětem daleko větší prostor k sebevyjádření než dřív – to vše přispívá ke zvyšujícímu se počtu demonstrací jejich úžasných schopností. Je však nesporné, že spolu se změnami životního prostředí (méně kyslíku v atmosféře, slabší magnetické pole, stále častější bouře) se bude stále více lidí, i dospělých, stávat vnímavějšími – budou se potřebovat chránit, takže se vlastně bude jednat o přizpůsobení se okolnímu prostředí.“

,,Vědci zkoumající výjimečné děti v Číně zjistili, že většina z nich o své jasnovidné, telepatické a jiné mentální schopnosti přišla během puberty. Toto zjištění se shoduje s tím, co bylo pozorováno a podrobně popsáno při podobných výzkumech i v ostatních zemích – v Anglii, Evropě a později v USA. Všechny zvláštní schopnosti jsou přímo ovlivňovány momentálním stavem mysli, hormonálním systémem a okolním prostředím.“

,,Děti se změnami DNA šroubovice a přídavnými kodony“

Obrazek

 ,,V lékařské literatuře budeme jen obtížně hledat zmínky o tom, že by se u lidí našly jakékoli důkazy o aktivaci dalších, přídavných kodonů (sekvence kyseliny nukleové). Pokud ano, mohlo by to být považováno buď za kuriozitu, nebo za revoluční objev. V alternativním tisku se však objevuje čím dál více zpráv o mutacích DNA řetězců a formování přídavných vláken nebo jiných prvků. A několik z nich již bylo alespoň předběžně potvrzeno rigorózními vědeckými studiemi. Mnohé z nich jsou však sporné a velmi pochybné. Doktorka Berrenda Foxová (vlastnící doktorát z fyziologie a naturopatie) veřejně tvrdí, že má o zmiňovaných mutacích přesvědčivé důkazy. Chvíli po svém prohlášení však musela svést „vyčerpávající bitvu“ s Americkou lékařskou společností a byla donucena svou kliniku zavřít. V médiích se od té doby občas objevují spekulace o tom, zda některá z jejích tvrzení nemohla být pravdivá.“

Podobné věci tvrdí i nespočet jasnovidců a médií. Jedna z nich, Susanna Thorpe-Clarková z Austrálie, říká :

,,Na fyzické úrovni se měníme z bytostí na uhlíkovém základě se dvěma řetězci DNA (s dvojitou šroubovicí DNA) na krystalické bytosti, které budou mít nakonec až 1024 řetězců DNA, protože na vyšších energetických úrovních mohou existovat jen krystalické látky. Naše těla se spojila se sirianskou DNA, poněvadž ta je jim nejbližší a byla ji schopna přijmout jen s minimálními vedlejšími účinky.“

,,Susanna je ve svém oboru známá a uznávaná, stejně jako mnozí jí podobní. Bohužel důkazů, jež by podpořily tato tvrzení, zatím moc nemáme – ani od lékařů, ani od médií a jasnovidců“.

,,Rodiče o svých dětech“

Obrazek

 Lori Lite z Georgie (USA): Lori vzpomíná, jak se jí jednoho dne její čtyřleté dítě zeptalo: „Mami, pamatuješ si, jak jsem se na tebe dívala, než jsem se narodila?“ A pak vypráví dále: „Seděli jsme s manželem na trávě a mluvili jsme s mou tchyní. Dcerka se nechala chovat v manželově náručí. Bavili jsme se zrovna o tom, jak je smutné, že tchán nedávno zemřel. A ve chvíli citelného smutku dcerka najednou vyhrkla: Dědeček je anděl! Podívej, je támhle nad námi! a ukazovala někam nad babiččinu hlavu. Všichni jsme se nevěřícně koukali jeden na druhého. Nikdy jsme jí nic podobného nevyprávěli, ale všechny nás to naplnilo pocitem míru.“

Druhý příběh Lori Lite: „Uložila jsem svého šestiletého syna do postele a vrátila se za manželem do kuchyně. Když jsme domyli nádobí po večeři, začali jsme probírat synův zdravotní stav. Již rok bral téměř nepřetržitě antimykotika. Jeho stav se za tu dobu výrazně zlepšil a už nebyl ani tak hyperaktivní jako dřív. Lékař nás však přesvědčoval, že by měl dál pokračovat v užívání svých léků. Mně ani manželovi se to však nelíbilo. Ještě když jsme se ukládali k spánku, nebyli jsme rozhodnuti, co uděláme. Následující ráno u snídaně mi syn oznámil, že ho v noci navštívil anděl a řekl mu, že už je zdravý. To mi stačilo. Okamžitě jsme léky vysadili a nikdy jsme toho nelitovali. Dodnes děkuji za tu skvělou zprávu.“

Lann, Virginia: „Sára se projevila jako učitelka, už když jí bylo asi pět. Měla jsem za sebou náročný den v práci a nevěděla si rady s jednou zaměstnankyní. Váhala jsem, jestli bych ji neměla propustit. Když jsem se večer na Sáru obořila, uvědomila jsem si, že si na ní vybíjím vztek z uplynulého dne. Vzala jsem si ji proto na klín a omluvila jsem se jí s tím, že mě naštvala má zaměstnankyně, protože neudělala to, co jsem na ní chtěla. Sára se mě zeptala: A požádala jsi ji o to? Když jsem přikývla, pokračovala: A řekla jsi jí jasně, co po ní chceš? Odpověděla jsem, že ano. Sára se na chvíli zamyslela a zkusila to ještě jednou: A zkusila jsi jí poslat lásku? Ta otázka mě úplně odzbrojila. Ne, samozřejmě, že jsem jí nezkoušela poslat lásku. Vlastně jsem jejím směrem vysílala pravý opak. Takže později, když jsem se ukládala k spánku, vědomě jsem ve svém srdci vytvořila láskyplný prostor a nechala jsem z něj proudit lásku ke své zaměstnankyni. Zbývá snad už jen dodat, že druhý den ráno, když jsem dorazila do práce, tak tam panovala úplně jiná atmosféra a naše vztahy se o tolik zlepšily, že jsem ji nepropustila.“

,,Názory samotných dětí“

Obrazek

 Alexandria, španělského původu: „Chtěla bych pomoci vytvořit lepší a laskavější svět. Svět kolem mě je hrozný, všichni se jen snaží druhým uškodit. Hodných lidí už moc nezbylo. ráda bych se přičinila o změnu tím, že pomůžu co nejvíce lidem – věřím, že i když pomůžu jen třem, bude to mít význam. Mám pocit, že do tohoto světa nepatřím. Je hektický a krutý, a já taková být nechci. Jsem tu jen proto, abych ho pomohla změnit. Cítím, že mám tu moc to udělat a že mohu být, čímkoli budu chtít.“

Grace, původem z Kavkazu: „Často si připadám jako chodící rozpor. Chvíli se cítím jako outsider a vzápětí jako jedna z nejoblíbenějších holek ve škole. Na první pohled se může zdát, že skvěle vycházím snad skoro s úplně každým. Baví mě pozorovat lidi ve svém okolí a něco vím o každém z nich. Díky tomu jsem vítaným společníkem snad v každé partě. Přesto všechno se nemůžu ubránit pocitu, že nemám vůbec žádné kamarády. Mám pocit, že nikoho z mých vrstevníků vlastně neznám. Zkoušela jsem se trochu víc sblížit s holkama od nás ze třídy, ale pokaždé jsem měla pocit, že lžu. Cítím, jak se jim při každém pokusu o sblížení přizpůsobuji. Nikdy bych také nevěřila, že ze mě jednou bude ochránkyně životního prostředí. A to navzdory tomu, že vědu upřímně nenávidím a stav životního prostředí mě hrozně deprimuje. Vždycky jsem nějak věděla, že Země je ve špatné situaci a že potřebuje všechnu možnou pomoc. Většina lidí se mnou bohužel tento názor nesdílí, což je jeden z důvodů, proč se v drancování naší planety pokračuje. Náboženství je k ničemu. Davy rozporuplných věřících, kteří jsou dokonce ochotni zabíjet, jen aby dosáhli svého. To je prostě nesmysl. Líbí se mi ale duchovnost spojená se Zemí.“

,,Tyto nové děti se na tento svět rodí už nějakou dobu“

Obrazek

 Vzpomínky Cynthie Sue Larsonové z Kalifornie, dospělého „nového dítěte“: „Když jsem vyrůstala, lidé kolem mě, se mnou snažili jednat s úctou a co nejlépe, ale přesto jim nedocházelo, že většina z toho, co dělají a říkají, je velmi primitivní. Lidé, kteří měli zjevně ještě dost problémů sami se sebou, mi říkali, co je správné a co ne. Mohla bych říci, co si lidi kolem mě myslí a co cítí, a nechápala jsem, proč se dospělí chovají, že to neumí. Předstírání, že neznáme myšlenky a pocity ostatních lidí, je podle mě kořenem všeho zla.“

,,Když jsem byla malá, vzpomněla jsem si, jaké to bylo, než jsem se narodila na tento svět. a když mi bylo pět, začala jsem mít neodbytný pocit, že můj pobyt tady musí být hrozná chyba ! Toužila jsem někomu, kdo byl zodpovědný za to, že jsem tady, říct: „Špatná planeta!“ Toužila jsem se vrátit mezi vnímavé, milující bytosti, které VĚDĚLY, že mohu číst pocity a myšlenky ostatních, a také věděly, že ostatní mohou číst jejich. Jasně jsem si vzpomínala na každičký detail toho láskyplného místa plného soucitu. Tolik jsem toužila se tam vrátit, až mě z toho bolelo u srdce ! Pak mi došlo, že kdybych skočila pod jedno z těch rychle jedoucích aut v naší ulici, mohla bych se vrátit tam, kde jsem byla, než jsem se narodila. V duchu jsem se připravovala na to, že tento svět již brzy opustím. Jakmile jsem se rozhodla, pocítila jsem hlubokou úlevu a vychutnávala si své poslední dny s rodinou a přáteli.“

,,Jednoho dne na mě ale v mém pokoji čekalo překvapení. Jakmile jsem tam vešla, čas se citelně zpomalil, až se nakonec zastavil a obklopilo mě několik zářivých lidských bytostí. Ukázaly mi několik cest, kudy by se můj život mohl ubírat a postavily mě před volbu. Mohla jsem si vybrat mezi rychlou a pomalou variantou. Hned mi došlo, že stojím před otázkou, jestli chci svůj život opravdu ukončit tak rychle, nebo jestli ho chci žít déle. Po tom, co mi ukázaly, jsem se rozhodla pro pomalejší tempo. Jakmile jsem si vybrala, čas se opět rozběhl a já se vrátila do běžné reality, osvěžená a posilněná. Chtělo se mi nadšeně křičet VYBRALA JSEM SI ŽIVOT TADY a všem to oznámit, ale věděla jsem, že by mi stejně nikdo nerozuměl.“

Joanne Ambrusová z Wisconsinu, další dospělé nové dítě, k tomu dodává:

 „Nemyslím si, že je zvláštní, že se dnes rodí jiné děti. Podle mě je zvláštní to, že se rodíme už pěkně dlouho a nikdo si toho takovou dobu nevšiml.

Já sama už mám děti, které jsou stejné jako já, a teprve nyní vědcům dochází, že se děje něco neobvyklého. Jen se pozorně podívejte na všechny ty lidi, co se ,vrací zpátky k přírodě´. Touží se vrátit zpátky do světa cítění a znovu vnímat, že jsou součástí celku, součástí vesmíru. Dávají nám příklad tím, že vystupují z dosavadního světa a vstupují do světa svých dětí.

 My, kteří žijeme v obou světech zároveň, bychom mohli vyprávět, jak těžké a frustrující to někdy je.

 Jakmile zaslechnete ,volání´, materiální svět pro vás přestane být zajímavý. Své poselství a dědictví předáváme dál, svým dětem a vnoučatům. A díky tomu, že se náš počet dostatečně zvýšil, si nás konečně někdo všiml. Takže jak vidíte, nejsme žádná horká novinka. Lidé si jen uvědomili něco, co si zhruba půlstoletí neuvědomovali.“

 Obrazek

P. M. H. Atwaterová, L.H.D. v knize "NEJEN INDIGOVÉ DĚTI" Nové generace dětí a vzestup pátého světa.

 Časopis MEDIUM 6/2008

DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD