Jdi na obsah Jdi na menu
 


VELHARTICE - hrad zasvěcenců a Proč se nemá chodit na Velhartický hřbitov

22. 4. 2011

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

VELHARTICE - VELHARTICE - VELHARTICE - VELHARTICE

,,VELHARTICE - Hrad zasvěcenců"

velhartice-kavale.jpg

,,Hrad byl založen mezi roky 1290 - 1310, jako rodové sídlo pánů z Velhartic. Stavbu započal Bohumil z Budětic, pokračoval Bušek starší a jeho syn Bušek mladší z Velhartic, oba oblíbení a věrní komorníci krále a císaře Karla IV."

70702123708.jpg

  Jižní palác

  ,,Dle dostupných poznatků byl hrad v nejrannější podobě tvořen vysokou obvodovou hradbou s cimbuřím, situován na nejjižnější partii skalního ostrohu (dnešní horní nádvoří). Hradba zprvu kryla patrně spíše dřevěné či hrázděné stavby. Během dalšího vývoje byl na této hradbě zbudován nejprve jižní, následně severní kamenný hradní palác. Jádro hradu poté tedy tvořily dva paláce vzájemně propojené hradbami - tehdy módní tkz. dvoupalácová disposice, zde přizpůsobená terénní situaci."

70702124805.jpg

Přední věž

,,Severní palác, representativní Rajský dům, stojí na nejvyšším místě hradní skály. Je to stavba značné výšky a zajímavého půdorysu - ve tvaru písmene D. Kamenné je u tohoto paláce pouze obvodové zdivo, vnitřní konstrukce byly výhradně dřevěné. Zajímavé jsou okenní otvory paláce, které naznačují jeho stavební vývoj - od nejstaršího sdruženého okénka , přes obdélné otvory s jednoduchým ostěním, až k oknům se středním kamenným prutem. Z jihozápadního rohu paláce vybíhá hradba (nyní již pouze zbytek) uzavírající horní nádvoří od jihozápadu. Součástí této hradby je výrazný gotický portál vchodu na horní nádvoří. Hradba uzavírající nádvoří ze strany východní se nám zachovala ne příliš narušena, jelikož tvoří zadní stěnu pozdně renesančního Huertova křídla. Tato hradba přechází v druhý gotický palác situovaný na nejjižnějším cípu hradního ostrohu. V hradbě jsou dvě řady střílnovitých okének a gotický portálek výpadové branky, umožňující přístup na parkán za Rajským domem. Jižní gotický palác se stal při přestavbách v 17. století součástí Huertova křídla."

 90615085135.jpg

 Most v dobovém vyobrazení

,,Aby bylo lépe kryto poměrně snadno přístupné severozápadní čelo hradu, byla vybudována předsunutá velká hranolová obytná věž - donjon, která ho kryla svou hmotou. Její zdivo je masivní, více jak 2,5 m silné. Ve značné výšce je její severovýchodní zeď proražena několika úzkými větracími otvory a nad nimi okny s jednoduchým pravoúhlým ostěním. Uvnitř, asi ve výši druhého poschodí, je hrotitý portálek ke schodišti, které vedlo v síle zdi do hořejších pater. Jediný možný přístup do věže byl po padacím můstku z velkého kamenného mostu - tedy až v úrovni druhého podlaží. Průraz v přízemí, nyní upravený do podoby vchodového profilu, je důsledkem zásahů v předminulém století."

70702124807.jpg

 Most od východu

  ,,Originální spojovací článek mezi jádrem hradu a předsunutým donjonem je již zmíněný velký kamenný most - stavba, která v hradních areálech střední Evropy nemá obdoby. Je dlouhý 32m, široký 3m a vysoký téměř 10m, se čtyřmi lomenými oblouky na masívních válcovitých pilířích. Tato stavba umožňovala poměrně zajímavý a progresivní způsob obrany hradu v případě jeho dobývání. Kdyby se nepříteli podařilo zmocnit paláce, mohli obránci hradu ustoupit z jeho druhého patra na most, který mohl být dočasně hájen, a tím zpomalit postup nepřítele k poslednímu opěrnému bodu hradní obrany - velké věži (donjonu). V ní mohl zbytek posádky klást poslední odpor. Pochopitelně byl možný i postup opačný, od velké věže k Rajskému domu, přičemž padací můstky na obou stranách mostu dovolovaly přístup oboustranně znemožnit."

90307083604.jpg

 Hlavní brána

,,Obranyschopnost hradu byla ještě zvýšena v 15. století hradbou obepínající celou severovýchodní a jihozápadní partie hradu, přecházející v hluboký ve skále tesaný suchý hradní příkop. Součástí této hradby byla vrátnice s širokým gotickým portálem, kterým se do hradu vstupuje a tehdy moderní flankovací a hrotité bašty, umožňující efektivnější obranu hradeb. Přechod přes hradní příkop umožňoval dřevěný padací most. Na spodním nádvoří, které bylo novou hradbou obehnáno vyrostly rozličné hospodářské stavby. Nejvýraznější z nich je stavba dvouštítového hradního pivovaru. Stavba nepravidelného půdorysu, která pohledově nádherně vyvažuje úzkou a vysokou stavbu jižního gotického paláce."

90307083617.jpg

 Vrátnice a bašta

   ,,V držení rodu pánů z Velhartic zůstal hrad do roku 1390, kdy sňatkem přešel v majetek Jana z Hradce, jehož syn Menhart, nejvyšší purkrabí Království českého, odpůrce Jiřího z Poděbrad, často sídlil na Velharticích. Chtěje znemožnit korunovaci Jiřího z Poděbrad na krále, ukryl Menhart korunovační klenoty Království českého, k nimž měl vzhledem ke své funkci přístup, tajně na velhartickém hradě. Tím byly zdi tohoto hradu poctěny důvěrou nevšední. Jedním z dalších významných držitelů hradu byl v 15 století Zdeněk Lev z Rožmitálu, který získal pro velhartické panství několik dalších privilegií např. možnost těžit drahé kovy. Doba třicetileté války zastihla velhartický hrad v nepříliš utěšeném stavu a tak se císařský generál Martin de Hoeff Huerta, který jej jako konfiskovaný majetek získal, rozhodl pro jeho rozsáhlou přestavbou. Za jeho držení byl vystavěn ve východní části horního nádvoří nový pozdně renesanční palác."

90307084319.jpg

 Most a druhá vstupní brána

 ,,Jméno Martina de Hoeff Huerty provází z období jeho vlády na velhartickém panství mnoho hrůzostrašných pověstí - se svými třiceti jezdci tvrdě rekatolizoval zdejší kraj. Že jeho působení na Velharticích však nebylo pro poddané jenom utrpením dokazuje to, že pro velhartické např. zrušil robotu."

90307085447.jpg

Horní nádvoří a zámek

www.hradvelhartice.cz

VVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVV

Dodatek :

,,Velhartice - národní kulturní památka romantického šumavského hradu - hradu Buška z Velhartic. Hradu velmi originálního, který opravdu mile překvapí. Svým neobvyklým obranným systémem, romantickou atmosférou umocněnou zalesněnými stráněmi jednoho z nejkrásnějších pošumavských údolí. Však si také toto krásné údolí před lety vyhlédl i Jan Werich a kousek pod hradem trávil mnoho času na své známé chatě."

VVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVV

90915015636.jpg

Interiér

,,Hrad Velhartice podle pověsti byl postaven na místě, kde se v časech pohanských proháněly víly. To znamená, že se se jednalo o významnou lokalitu, a také se na ni vyskytovaly silné pozitivní zóny, energetické výrony. A co je zajímavé, původní hrad byl zřejmě magickou stavbou."

,,Bušek z Velhartic, důvěrník Karla IV.,jistě něco pochytil od svého pána a zasvěcence. Nechal postavit mohutnou věž zvanou Putna, kterou s hradním palácem spojil unikátním kamenným mostem na válových pilířích. Pokud se na stavbu podíváme pozorněji, neunikne nám, že je nositelkou hermetických symbolů. Rajský dům - palác představuje navzdory svému jménu reálný svět a věž Putna je symbolem světa imaginarního, jakýmsi příbytkem zasvěcenců. Mezi nimi vede důležitá spojnice, onen most, který oba světy dělí. Jen ti, kteří ho zdárně překonají, mohou pochopit mystéria, odhalit dávná moudra."

,,V časech vlády Jiřího z Poděbrad věž dočasně ukrývala české korunovační klenoty a další národní poklady. Podle legendy konvoj z Karlštejna do Velhartic doprovázelo deset jezdců. Jejich počet není náhodný, desítka je číslo boží přízně a ochrany."

,,Věž Putna původně v přízemí vůbec neměla okna a dveře, dalo se do ni vejít jen maličkým stropním otvorem. I když to bylo především z důvodů bezpečnostních, i tato skutečnost zapadá do hermetické filozofie. Chceš-li poznat nepoznané a dojít k dokonalosti, musíš absolvovat trnitou cestu."

,,Připomeňme si, že současný vchod byl probourán až v dobách daleko pozdějších a tím se narušila i posvátnost sídla."

009.jpg

,,Zdejším evergreenem je mudrování o tajných chodbách, které údajně vedou až na Kašperk. Chcete-li pátrat tímto směrem, musíte se vydat do údolí Ostružné, podel toku romantické říčky. Zdejší vchody do skal a rozvětvené štoly jsou pozůstatkem dob dolování a říká se, že v jednom z výklenků se nachází dosud aktivní ,,brána" do pararelního světa. Několik neopatrných hledačů se zapletlo do jakési časové smyčky, a byli rádi, že vyvázli se zdravou kůži. Tak pátrejte, ale doopravdy opatrně !"

005.jpg

VVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVV

,,Proč se nemá chodit na Velhartický hřbitov"

 p7050222.jpg

 

 ,,Jihovýchodně od Klatov se nachází místo strašidelné, až děsivé, nevhodné k delšímu pobytu i pouhé návštěvě. Proč se nemá chodit na místní hřbitůvek, věděl už Karel Jaromír Erben."

 ,,Stranou od obce Velhartice, v polích u lesa, obklopuje kostel sv. Máří Magdaleny z roku 1373 malý hřbitov. Vypadá nenápadně jako každý druhý vesnický hřbitůvek a na první pohled na něm není nic výjimečného. Je obehnán zdí a vchází se do něj kamenným portálem. Za zdí je natěsnáno mnoho hrobů – jak napovídají náhrobní kameny, hrobů hodně starých i zcela současných. Mělo by to být místo klidu a míru, pro zesnulé přímo klidu věčného. Zdá se však, že tomu tak úplně není. Jako by tu bylo přítomno něco zneklidňujícího, ne-li rovnou zlého. Něco co tu přetrvává z minulosti; něco, čím je vinen člověk. Že by někdo ten věčný klid a mír nebožtíků kdysi narušil nějakým zavrženíhodným činem a od těch dob je tím hřbitov poznamenán?"

 200612231150_08.jpg

  ,,Zdá se, že tomu tak opravdu je. Před dávnými a dávnými časy, v dobách, které už nepamatuje zřejmě žádný ze stávajících náhrobků se zde prý odehrálo cosi děsivého. Cosi tak odporného, že zatím nikdo nebyl schopen hřbitov od následků tohoto činu očistit. Cosi, co prý později inspirovalo Karla Jaromíra Erbena k napsání balady Svatební košile, poprvé zveřejněné v roce 1843."

 

Měla jsem, smutná, milého,
život bych dala pro něho!
Do ciziny se obrátil,
potud se ještě nevrátil.

,,Jak všichni jistě víme, Svatební košile je ze sbírky Kytice - o lásce, rozloučení, dlouhém čekání, ale i o smrti, strachu, víře a také o oživlém mrtvém. Strašidelná pohádka pro dospělé? Básníkova obrazotvornost ? Zřejmě mnohem víc ! Vždyť Erben byl nejen veršotepec, ale i sběratel lidových pověstí, folklorista a historik."

,,Podle publicisty Ing. Pavla Kozáka (Tajemná místa Pošumaví, 2001) proběhl kdysi v jihovýchodní části velhartického hřbitova jakýsi obřad černé magie, jehož účelem bylo právě oživení mrtvého. Tento obřad byl podle všeho úspěšný a stopy velmi negativní energie, která se při tomto rituálu uvolnila tu zůstávají dodnes. V souvislosti s touto událostí zde mělo dojít i k ohrožení života ženy, kterou na poslední chvíli zachránila až vyšší moc ?!"

,,Co říká Erbenova balada ? Milence rozdělí dálka, z které se on již živý nevrátí. Je pohřben u rodné vesnice a jedné větrné noci si coby oživlý umrlec přijde pro svou milou."

Pohnul se obraz na stěně -
i vzkřikla panna zděšeně;
lampa, co temně hořela,
prskla a zhasla docela.
Možná, žeť větru tažení,
možná i - zlé že znamení!

A slyš! na záspí kroků zvuk,
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
"Spíš má panenko, nebo bdíš?
Hoj, má panenko, tu jsem již!
Hoj, má panenko, co děláš?
a zdalipak mě ještě znáš,
aneb jiného v srdci máš?"

,,Panenka zřejmě v srdci jiného neměla, někdo jiný však možná měl v srdci panenku. Toužil a trápil se. S hrůzou však poznal, že dívka nepřestala milovat svou starou lásku, i když už mrtvou. Cítil se zrazen a ponížen, posedla jej myšlenka na pomstu a odhodlal se k hroznému činu. Oživil mrtvolu! Oživil na velhartickém hřbitově pohřbeného milence té dívky či ženy, kterou chtěl tak hrozně potrestat. Temnou nocí pak to oživlé tělo „neživého“ zamířilo tam, kam ho to vždy neodolatelně táhlo, aby si to co mu bylo za života nejdražší odnesl sebou i do říše mrtvých."

 200612231147_03.jpg 

A on tu napřed - skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Psi houfem ve vsi zavyli,
když ty pocestné zvětřili;
a vyli, vyli divnou věc:
žetě nablízku umrlec!

"Pěkná noc, jasná - v tu dobu
vstávají mrtví ze hrobů,
a nežli zvíš, jsou tobě blíž -
má milá, nic se nebojíš?"

,,Na různé podivné síly citliví lidé říkají, že dodnes se dá dokonce vystopovat místo, kde umrlec přenesl svou milou přes hřbitovní zeď. I tady prý dodnes zbylo něco zlého z té děsivé noci a třešeň, která tu dlouho poté vyrostla, to zkroutilo do tvaru odporné smrtelné křeče. Mrtvý pahýl tohoto žalostně zmučeného stromu tu vně hřbitovní zdi, jižně od vstupní brány stojí dodnes."

 200612231148_04.jpg 

 "Hoj, má panenko, tu jsme již!
Nic, má panenko, nevidíš?"

"Ach proboha! Ten kostel snad?"

"To není kostel, to můj hrad!"

"Ten hřbitov - a těch křížů řad?"

"To nejsou kříže, to můj sad!
Hoj, má panenko, na mě hleď
a skoč vesele přes tu zeď!"

,,Negativní energie, která tu od dávných časů, kdy došlo k oživení mrtvoly přetrvává, je podle všeho i dnes velmi nebezpečná a někteří už jen před samotným pobytem na hřbitově varují. V minulosti prý došlo k několika pokusům prostor hřbitova „očistit“. Tato snaha však zřejmě nebyla zcela úspěšná a zlo je údajně hlavně v oblasti, kde k oživení došlo, stále přítomné. Těžko asi říci, drží-li se jen samotné lokality či půdy, nebo je vázáno hmotou náhrobních kamenů, hrobem oživeného či jeho kostmi. Vzhledem k tomu, že však i jiná místa hřbitova podle všeho nesou negativní otisk dávné zombiezace, je problém přesného určení a následného odstranění zdrojů záporného vyzařování zřejmě poněkud složitější. Pavel Kozák upozorňuje také na kamenný kříž zasazený do dlažby předsíně bočního vchodu kostela sv. Máří Magdaleny. I on je prý poznamenán energií nešťastného rituálu a silový bod se překvapivě nenachází ve středu kříže, jak je obvyklé, ale v jeho horním rameni. Podle Kozáka by se neměl tento boční vchod do kostela raději vůbec používat."

 

200612231148_05.jpg

,,Jako by to nestačilo, skrývá Velhartický hřbitov ještě jednu zvláštnost. Ze zděného štítu kostela sv. Máří Magdaleny již odedávna shlíží na příchozí několik tmavých skvrn, které při pozornějším pohledu nápadně připomínají dívčí tvář. Skvrny prý na chvíli zmizí, když štít dostane novu omítku či nátěr, ale pak se znovu objeví. Vystoupí zvolna ale nezadržitelně z bílé barvy štítu, jakoby chtěly něco naláhavého sdělit. Někteří místní věří, že tvář patří dívce unesené sem oživlým umrlcem. Jíní si myslí, že jde o obličej hradní paní, či jiné ženy, která poblíž kostela kdysi tragicky zahynula. Jde snad o další otisk energie, uvolněné při souboji s „neživým“, nebo při jiném neštěstí, zachycený zdí jako paměťovým médiem? Možná. Možná se ale jedná jen o tmavé skvrny špíny, kterou vylučuje vlhká zeď a které jen pouhou náhodou připomínají lidskou tvář. Kostel na velhartickém hřbitově se má brzo opravovat. To by mohlo být pro podivné fleky velmi tvrdou zatěžkávací zkouškou."

200612231150_07.jpg

,,Ve dvou a ještě pro jistotu v denní hodinu jsme se přeci jen jednoho letního parného odpoledne odvážili na Velhartický hřbitov vstoupit. Nevím, jestli to způsobilo to horko, nebo opravdu jakási negativní energie, vládnoucí tu od dob temného obřadu, ale příjemně nám tu nebylo. Už samotná stavba kostela působí poněkud tíživým dojmem. Není to klasický venkovský malebný kostelíček, ale spíš ponurá chátrající neforemná kaple. Hřbitovní zeď obklopuje neprostupná divoká vegetace, za rohem hřbitova, kde byl oživen umrlec a kam se nedoporučuje chodit, pak stojí řada vysokých, ale jaksi neduživých, na větve chudých modřínů. Necítili jsme tu sice přímo žádné intenzivní silové působení, ale dlouho se nám tu setrvávat nechtělo. Jakoby na tomto místě skutečně číhalo i za jasného letního dne cosi zneklidňujícího. Obešli jsme kostel, nahlédli do předsíně s křížem, přečetli pár náhrobků a pak jsme hřbitov zdánlivě bez úhony opustili. Umrlec nás nenapadl a do márnice nás nic nezavřelo. Zcela bez následků se však přeci jen naše návštěva tohoto divného místa neobešla. Mě chvilku po opuštění Velhartic totálně ochromila zatím nepoznaná míra dehydratace, můj kolega ještě toho dne onemocněl a dlouho se pak z agresivní choroby vzpamatovával. Snad to ale bylo opravdu jen z toho horka !?"

 

200612231150_06.jpg

,,Velhartický hřbitov stojí na místě bývalého pohřebiště ještě z časů Velké Moravy a k popisované děsivé události zde podle všeho došlo krátce po tomto období. Jde tedy o legendu velmi starou, přestože Karel Jaromír Erben, který se jí inspiroval, situoval svou báseň do poněkud bližší minulosti. Ve starém příběhu i v Erbenově baladě se navzájem prolínají křesťanské i pohanské motivy. Proti starým temným nepřátelským silám a rituálům jsou nasazeny zbraně nového náboženství a vyhrávají. Vyhrávají, protože mají symbolizovat dobro, ale vítězství není vůbec snadné. Pověst přejímá funkci jakéhosi lidového kázání – vzorce správného chování: Vidíte, že zlo číhá na každém kroku, rodí se i z těch nejušlechtilejších citů a je potřeba se mít před ním stále na pozoru. Zachránit vás může jen „správná víra“.

"Tělo do hrobu přísluší,
běda, kdos nedbal o duši!"

200612231147_01.jpg

,,Jak to ale dopadlo doopravdy ? Je možné najít nějaký důkaz, že nejde jen o pouhou místní pověst ? Není známo, co se dál mělo dít s oživlou mrtvolou, zachráněnou ženou ani s tím, kdo zlo na hřbitově probudil. Stalo-li se to, pak příliš dávno. Všechny hmatatelné stopy, pokud kdy nějaké existovaly, jsou zřejmě navždy pohřbeny někde mezi velhartickými rovy a z děsivého příběhu tu tak možná zbylo jen něco divného, neměřitelného, něco čemu nerozumíme a působivá Erbenova poezie."

 Autor : Leoš Drahota

MOSKYTnet

VELHARTICE - VELHARTICE - VELHARTICE - VELHARTICE

 UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU