Jdi na obsah Jdi na menu
 


Město SLATIŇANY

8. 1. 2007

SSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSS

Obrazek

  Město ,,SLATIŇANY“

Slatiňany - exteriér - Slatiňany

,,Naleznete v malebném kraji na úpatí Železných hor 4 km jižně od okresního města Chrudim. První písemná zmínka o Slatiňanech pochází z roku 1294, kdy zde na skalnatém ostrohu nad řekou Chrudimkou stála pouze dřevěná gotická tvrz. Jejím vlastníkem byl zřejmě František za Slatiňan. Na sklonku XVI. století koupil panství pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka a nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek. Následovala řada dalších vlastníků, např. kníže Jan Adam z Auerspergu a další následníci tohoto rodu. Snad největšího rozkvětu doznala obec v letech, kdy panství vlastnila knížecí rodina Auerspergů. V této době se postupně z bezvýznamné vsi stávají Slatiňany hospodářsky i kulturně živým místem. Vzniká zde například v roce 1859 cukrovar s rafinérií a kostkárnou, v roce 1877 továrna na umělá hnojiva, parní pila v roce 1901 a v roce 1903 lihovar. Slatiňany byly povýšeny na město 1.7.1971. V současné době má město spolu s místními částmi Škrovád, Kunčí, Trpišov a Kochánovice 4040 obyvatel."

 ,,Zámek Slatiňany“

Zámek od východu

,,Byl znám jako tvrz již před 600 lety. Po mnoha přestavbách doznal současné podoby na přelomu devatenáctého století. Na sklonku čtyřicátých let minulého století zde bylo vybudováno "muzeum koní", které se dělí na vědeckou a uměleckou část. Uvnitř zámku však najdete daleko více zajímavostí. Státní zámek Slatiňany byl v březnu 2001 vyhlášen vládou české republiky národní kulturní památkou."

 ,,Stručný stavební vývoj slatiňanského zámku“

http://slatinany.websnadno.cz/velke105.jpg

,,Na skalnatém ostrohu nad řekou Chrudimkou se vypínala středověká gotická tvrz již na konci XIII. století. August Sedláček uvádí jako prvního známého vlastníka v letech 1294 - 1297 Františka ze Slatiňan. V držení tvrze se v následujících obdobích vystřídala řada majitelů, známější byl snad až Václav ze Slatiňan, který připojil svůj podpis na protestní listinu českých a moravských stavů proti upálení Mistra Jana Husa. Dřevěná tvrz lehla několikrát popelem a pravděpodobně také v roce 1469, kdy tudy táhla spojená vojska vůdce české protipoděbradské opozice Zdeňka Konopištského ze Šternberka a uherského krále Matyáše Korvína, směřující k Železným horám, kde je potom u Vilémova Jiřík z Poděbrad obklíčil a zajal. V roce 1575 koupil majetek písař menších desek zemských Bohuslav Mazanec z Frymburka.Bohatý pražský měšťan obdržel za císařské služby od krále Ferdinanda v roce 1556 vladycký list a v roce 1561 byl povýšen do stavu rytířského. Stará slatiňanská tvrz byla císařskému úředníku těsná a proto si pozval stavitele císaře Rudolfa II. Ulrica Aostalise de Sala, aby mu v místech původní tvrze vystavěl moderní renesanční zámek. Po Mazancově smrti v roce 1589 pokračovala ve stavbě jeho druhá manželka Alena Škopková, poručnice jeho nezletilých dětí. Starší syn Jan Mazanec z Frymburka prodal celé zboží v roce 1594 Zikmundu Karlíkovi z Nežetic, který zámeckou budovu dokončil a výrazně rozšířil hospodářskou činnost - založil pod zámkem mlýn, zřídil vinici, obnovil pivovar a sladovnu, založil nedaleké Kochánovické rybníky. Jeho syn Jiří Karlík z Nežetic byl společensky aktivní na počátku XVII. století a po bitvě na Bílé Hoře okamžitě ujel ze země. Jeho majetek byl konfiskován a vlastníci se opět začali rychle střídat."

Jídelna 1m (foto Milan Hospodka).jpg

,,V roce 1732 koupil Slatiňany Josef František, hrabě ze Schönfeldu, který nechal zámek barokově upravit. Jeho jediná dcera Marie Kateřina se provdala 14.11. 1746 za Jana Adama Auersperga a v držení tohoto knížecího rodu zůstal zámek až do 2. světové války. Auerspergové také prováděli v XIX. století stavební úpravy, například v roce 1857 stavbu nového křídla a v roce 1864 schodišťové věže u vjezdu do zámku a další přestavby do podoby, ve které je zámek dnes. V roce 1942 přešlo panství testamentárně na synovce posledního zdejšího Auersperga - dr. Josefa Karla Trauttmansdorffa a v roce 1945 dekretem č.12 presidenta dr. Eduarda Beneše do majetku státu."

Zámek Slatiňany z jihu

 ,,Se samostatným vstupem točitým schodištěm vedoucím severní věží tvoří reprezentativní prostory zámku. Protože knihovna je i prostorem největším. Proporce honosného zámeckého prostoru, intarzovaný nábytek, textilní tapety a mramorový krb vytváří z knihovny příjemný prostor, který každého návštěvníka naplní pocitem pohody a radosti."

 

https://www.zamek-slatinany.cz/website/var/tmp/image-thumbnails/0/4778/thumb__SightGalleryThumbnail/7_pracovna.jpeg

 ,,Vlastní knihovna" 

,,Má na dvou stěnách vestavěné knihovní skříně, bohatě intarzované, které jsou ve spodní části plné a nahoře prosklené. Skříně jsou dílem slatiňanského řezbáře Františka Jirouše, který tmavší část zhotovil v roce 1907 pro původního majitele a novější část až v roce 1950 již pro hippologické muzeum. František Jirouš je také autorem oválného proskleného stolku a dvou stojatých lamp. V prvních dvou skříních jsou umístěny knihy z původní auersperské knihovny, zbývající skříně obsahují knihy výhradně s hippologickou tématikou, které byly do Slatiňan svezeny. Celkový počet knih je tři a půl tisíce a převažují knihy cizojazyčné, především německy psané."

http://www.equichannel.cz/UserFile/image/Pepa/Slatinany_090402_18.JPG

,,Stará zámecká kuchyně"

,,Nejobdivovanější částí hospodářského zázemí je ,,stará zámecká kuchyně.“ Tvoří jeden celek se vstupním prostorem a místnůstkou paní kuchařky, kde je ukázka dnes již historických vah. Kuchyň přestala sloužit svému účelu v květnu roku 1945. Zajímavostí u podlahy je, že kolem kamen, kde mohl stříkat omastek a voda, byla keramická, zatímco ostatní část je z leštěné opuky."  
,,Do velkých kamen se přikládalo pouze malými dvířky a topilo se suchým dřevem, které se před použitím ukládalo do otvorů zakrytých posuvnými dvířky. Součástí kamen byly trouby, udírna a kamnovec. V udírně viselo maso na hřídeli, která se otáčela na základě pohybu odvozeného z otáčení lopatek pomocí teplého vzduchu, který stoupal v komínovém tělese. Nad kamny jsou umístěna ještě jedna dvířka vedoucí do komína, kde se mohlo douzovat stejné jako kdekterý všeuměl si doma na půdě v komíně udil uzeninu. Původní kamnovec je vložená měděná nádoba na 74 litrů s kohoutem na vypouštění. Dnes je do původního kamnovce vložena nová nerezová nádoba na 14 l."

,,Umývárna a přípravna nádobí. Při procházce kuchyní jistě každého napadne i jiný způsob podávání pokrmů, než jsme zvyklí dnes. Jídlo se do jídelny dopravovalo společné a teprve v jídelně si každý vzal kolik chtěl čí dle jeho přání mu bylo množství, druh i uspořádání podáno. Baterie nad mycími dřezy pochází z meziválečného období, ale odpad v rohu má svůj původ před více jak 100 lety. Kamna sloužila pro rychlou přípravu jídla pro jednoho či jen mála lidí a jsou také opatřena kamnovcem, ze kterého se však ohřátá voda musela nabírat naběračkou."

 Obrazek

,,Ztvárnění koně“

 ,,Velké množství exponátů představuje umělecké ztvárnění koně na obrazech, rytinách a plastikách slavných umělců.V porcelánovém provedení se prezentuje škola španělská z vídeňské porcelánky. Bohatě je zastoupena grafická tvorba a obrazové sbírky George a Filipa Hamiltonů. V dalších pokojích jsou obrazy z dostihů a z využití koně u pošty a dopravy. Expozice je doplněna ukázkami postrojů a jezdeckého oblečení. Jídelna, knihovna a černý salón jsou vybaveny původním pseudoslohovým nábytkem. Součástí původního mobiliáře jsou dva restaurované gobeliny ze serie Zeus a Kolistó z konce 17. století. V Popplerově síni jsou shromážděny památky na vynikajícího československého jezdce kpt. Rudolfa Popplera."

Chovatelský den byl oslavou 70. výročí začátku chovu starokladrubského vraníka v…

,,Zámecký park“

Slatiňany - zám. | Mapio.net

,,Založil v červnu 1796 Karel kníže Auersperg na ploše 16 ha v anglickém stylu. Zpočátku byl udržován jako zahrada, byl bez oplocení  a přecházel lesoparkem v knížecí oboru, založenou ve stejné době pro chov jelení zvěře. Vincenc Karel kníže Auersperg provedl velké úpravy v letech 1846 až 1848, později bylo postupně zřízeno oplocení parku. V roce 1879 byl postaven domek pro hlídače parku a  v  roce 1888  vybudován vnitřní rozdělovací plot a založen rybník. Tak zvaný " Zavřený park " nacházející se před jižním průčelím zámku byl dendrologicky cennější a využívala ho knížecí rodina. " Otevřený park" byl během dne volně přístupný veřejnosti. Pro děti bylo vybudováno dětské hospodářství, které sloužilo i k nenásilné společenské výchově, neboť zde děti byly domácími pány a dospělí hosty."

http://www.informuji.cz/data_articles/2014146225806_tn.jpg

  ,,Na sklonku XIX. století byly vybudovány velkolepé knížecí stáje pro koně kočárové, dostihové a honební. Earlstall, jak byly stáje nazývány podle prvního anglického správce,  svými moderními parametry, včetně zařízení pro mytí a ošetřování koní, uskladnění a údržbu kočárů a postrojů, ale také hygienickým a provozním  zázemím pro personál a byty pro zaměstnance byly pokládány za nejkrásnější a nejmodernější v celém tehdejším Rakousko -  Uhersku. Ostatně slávu a věhlas stájí potvrzovaly i vítězství koní na slavných dostihových drahách v Berlíně, Vídni, Budapešti, Praze, Karlových Varech  či blízkých Pardubicích a úspěchy na domácích i zahraničních výstavách." ,,Ve XX. století je  park rozšiřován o další druhy dendrologický cenných stromů a keřů a tvoří dnes druhou nejbohatší sbírku dřevin východních Čech. V roce 1951 byla instalována před jižní průčelí zámku socha koně Jana Žižky od profesora Bohumila Kafky. V letech 1978 až 1979 bylo obnoveno jezírko, od druhé světové války vypuštěné."

Zámecký park - Slatiňany

   ,,Motto“

 ,,Když nevzhledný ba přímo ošklivý člověk začal zabydlovat naší planetu, žilo zde mnoho druhů zvířat a člověk s nimi dokázal žít a nenarušit rovnováhu, stejně jako predátoři v přírodě uloví jen staré a nemocné živočichy a udržují jejich úměrný počet v  dobrém zdravotním stavu. Jak člověku postupem času začalo narůstat sebevědomí nad zabíjením zvířat a pěstováním rostlin, začal se vyčleňovat z říše živočichů. Je pravda - snad začal i zkrásňovat, ale zvířat začalo ubývat a obráceně zase těch nejkrásnějších !  Spoluobyvatelé na jedné planetě se rozhodnutím člověka rozdělili na pány a prostředky. Z krásných zvířat se staly dodavatelé kožešin, masa a mléka. Stejně končí i kůň. Divoký kůň. A přesto jak dlouhá a smutná by byla vyprávění o věrných službách koní ve válkách, ke smrti vedoucí dřině v dolech a dopravě.“

 ,,I proto prosadil  profesor František Bílek založení muzea koní. Jako dík za věrnou službu a přátelství, jako hold jeho kráse, která nás povznáší. Zakládal muzeum ještě v době, kdy i naší zemí se proháněly ještě statisíce koní a zvuk jejich kopyt byl nedílnou součástí života vesnic a měst. Pach kováren a vůně sena, ržání koní a skřípot vozů, lehké práskání bičů a jadrné povely kočích - to všechno zaprášil čas. O co více přibývalo koní pod kapotami nablýskaných miláčků o to více ubývá koní živých. Chladná i když o dokonalost usilující technika ubíjí lidský cit….“

 ,,Koně však byli po člověku nejčastějším motivem výtvarného umění všech vývojových etap i národů. Zde zůstali zachováni, stejně jako v národních písních a pohádkách.“

 ,,Je velkým posláním hippologického muzea prostřednictvím poselství umělců evokovat v lidech touhu po setkání s živou krásou - po doteku, po pohlazení ….“

http://www.vyletnik.cz/images/profily/users/3804/statni-zamek-slatinany.jpg

   ,,Hippologické muzeum ve Slatiňanech“

,,U zrodu Státního hippologického muzea ve Slatiňanech byl univerzitní profesor PhDr. et  MUDr.  František Bílek, DrSc., zakladatel české zootechniky a ve světě uznávaný genetik. Do československé hippologie se zapsal několikrát..V roce 1921 koupil od prof. Julia Kühna z Halle tři koně Převalského pro pražskou vysokou školu zemědělskou. Dva z těchto koní se později stali zakladateli světoznámého chovu posledního druhu divokého koně, spjatého s pražskou zoologickou zahradou, kam byli po jejím otevření v roce 1932 převedeni. V roce 1939 se pokusil profesor  Bílek o záchranu starokladrubského vraníka v Pokusném hřebčíně v Průhonicích u Prahy. Profesor  F. Bílek nejen vypracoval projekt, prosadil jeho realizaci, ale také vyhledal rozprášený zbytek vraného stáda. S vlastním regeneračním projektem se začalo v roce 1941. Pro rodící se stádo byl však brzy nedostatek vhodných prostor k ustájení i pastvin.  Po skončení druhé světové války se naskytla možnost využít k tomuto účelu některý ze zkonfiskovaných statků. Slatiňany nebyly vybrány náhodou. Knížecí rodina Aurspergů  měla ve slatiňanském zámeckém parku vybudované stáje z konce minulého století, které svoji moderností, účelností i stavebním uspořádáním neměly v Čechách sobě rovné. V dostihovém světě byly známy jako Earlstall. Součástí knížecího velkostatku byly také velké plochy luk, které se daly v budoucnu využít na pastviny. Když se v srpnu roku 1945 uskutečnil transport starokladrubských koní do Slatiňan a profesor Bílek zde trávil mnoho času při odborném dohledu nad regeneračním procesem, začal se také zabývat myšlenkou využití slatiňanského zámku. Již 5.3.1946 podal návrh na zřízení „ Státního hippologického muzea ve Slatiňanech“. Návrh a jeho realizace znamenaly záchranu slatiňanského zámku pro kulturní využití, neboť většina zkonfiskovaných zámků byla později využívána způsobem, který většinou končil jejich likvidací. Projekt zároveň umožnil profesoru Bílkovi projevit jeho velkou lásku ke koním prostřednictvím kultury, kterou on tolik miloval. Ve zdůvodnění vzniku koňského muzea poukázal na obrovské služby, které kůň člověku prokázal, na obrovské oběti, které koně lidstvu přinesli a také na estetické hodnoty, kterými kůň člověka obohacuje. Při rozhodování o výběru místa pro uvažované koňské muzeum vycházel profesor Bílek z velkých hippologických tradic východních Čech – nejstarší náš dochovaný hřebčín v Kladrubech nad Labem, vznik první české parforsní společnosti v Pardubicích, Velká Pardubická, vojenské učiliště v Pardubicích a také slavné chrudimské koňské trhy. Nepodstatná nebyla ani myšlenka propojení chovné stanice s muzeem - návštěvník po prohlídce muzea koně si může prohlédnout také koně živé, nechat se okouzlit živou krásou  Projekt navrhoval rozdělení muzea na tři části – representativní měly zůstat zhruba 3 místnosti, vědeckou část umístit do 5 místností a zbytek vytvořit expozici kůň v umění. Vědeckou část projekt rozdělil  na 4 části : paleontologii, zoologii, anatomii a domestikaci. Obsahem a náplní druhé části bylo ve stylizovaných zámeckých prostorách předvést čím kůň v průběhu času přispěl k vývoji lidské kultury. Na výtvarných dílech představitelů různých epoch a zemí ukázat měnící se funkci a využití koně ve společnosti. Tento projekt se velice zalíbil dr. Zdeňku Wirthovi, tehdejšímu předsedovi Národní kulturní komise, který již v následném roce 1947 nechal do Slatiňan svážet sbírkové předměty. Původní expozice byla vytvořena svozy ze 122 hradů Čech a Moravy, předměty z Vysokých škol a výzkumných ústavů. Některé předměty byly zapůjčeny od jiných kulturních zařízení, jiné zakoupeny. Slavnostní otevření Státního hippologického musea ve Slatiňanech bylo 1.října 1950. Veřejnosti byla zpřístupněna část Kůň v umění, kterou toho dne navštívilo 205 hostů. Vědecká část byla otevřena v roce 1952. Do konce roku 2001 prošlo expozici celkem 1,190.000 návštěvníků, což svědčí o životnosti myšlenky prof. Františka Bílka."

http://www.equichannel.cz/UserFile/image/Pepa/Slatinany_090402_15.JPG
  ,,Otevřením musea však jeho vývoj neskončil. Sbírky se postupně doplňují a obohacují, expozice modernizuje a hledají se nové formy presentace. Výstavba musea a další průběh jeho života věrně zrcadlí vývoj vztahu kůň – člověk.  Neví se kdy a kde se člověk s koněm poprvé setkal. Ví se však, že člověk koně nejdříve jedl, jeho kůží se šatil a obydlí kryl, ze šlach a kostí vyráběl nástroje. Jak se však poznávali blíže, začali se přátelit, ale jak už to u lidí bývá, člověk toho druhého spíše zneužívá. Kůň dosáhl svého vrcholu ve středověku, byl uctíván a stal se symbolem moci. Jeho stavy stoupaly až do poloviny 20. století, kdy nastal obrat. Dnes již není lidstvu třeba koně pro jeho maso, kůži, šlachy a kosti. Ani pro jeho tažnou sílu, vytrvalost a rychlost - to nahradily stroje.  Člověk však přesto koně potřebuje stále."

http://www.orlickytydenik.cz/wp-content/uploads/2013/04/DSC5519-450x283.jpg

 ,,Vědecká část“ 

Účelem vědecké části je ukázat veřejnosti vývoj koně a koňovitých, seznámit se začleněním koní do systému přírody, zdokumentovat anatomii a fysiologii koně, odlišnosti jeho chovu vzhledem k účelu chovu a upozornit i na nemoce, které jsou přenosné na člověka. Vědecká část začíná ukázkou rekonstrukce prvního známého předka koně, Eohippa ventricola, žijícího před 55 mil. lety, kterou zrekonstruoval americký paleontolog prof. Knight, podle vykopávek kosterních zbytků ve státě Iowa. Ve vitrínách je doložen vývoj od „ jitřního koně“ velikosti lišky až po současného koně, včetně vývoje a uspořádání chrupu. Rekonstrukce maleb pravěkých lovců ukazují předchůdce všech dnes žijících ras koní a způsob jejich lovu. Vycpaniny hřebce Aliho, klisny Minky a jejich prvorozeného hříběte připomínají začátek chovu koně Převalského v zajetí. Atraktivní částí je srovnávací anatomie kostry člověka a vzpřímené kostry koně.

 Obrazek

  ,,Kůň v umění“

,,Kůň pro svoji krásu a eleganci byl druhým nejčastějším motivem výtvarného umění. Procházka zámeckou expozicí představuje koně v různých činnostech člověka, v minulosti bez využití koně nepředstavitelných. Kůň v jezdeckých školách, kůň ve vojenství, kůň v poště a dopravě, kůň v zemědělství, kůň v myslivosti a lovu, kůň ve sportu a dnes i kůň ve zdravotnictví. Umělci všech národů a časových období různými výtvarnými prostředky velebí majestátnost koně a jeho věrné přátelství k člověku."

 Obrazek

  ,,Kůň Převalského“

Kůň Převalského (Equus przewalskii) je dnes jediným žijícím druhem divokého koně. Jeho domovem byly rozsáhlé stepní oblasti centrální Asie, i když podle jeskyních kreseb pravěkého člověka se zdá, že v době kamenné žil tento typ koně i v Evropě. Ještě koncem středověku žil kůň Převalského na východním břehu Volhy, avšak již v polovině 19. století se vyskytoval pouze v džungarských stepích na pomezí dnešního Mongolska a Číny. Zde jej roku 1879 objevil ruský cestovatel N. M. Prževalskij. Na základě lebky a kůže zaslané do zoologického muzea v Petrohradě tohoto koně vědecky popsal zoolog I. S. Poljakov a na počest objevitele nazval koněm Převalského. V letech 1889 - 1903 se do zajetí dostalo 54 koní Převalského, z nichž však pouze 13 přežilo a stalo se základem dnešní celosvětové populace čítající více než 1650 kusů. V přírodě byl kůň Převalského s největší pravděpodobností vyhuben. Poslední divocí koně byli spatřeni na jaře 1968 v Mongolsku a od té doby nejsou žádné věrohodné zprávy o jejich výskytu.

 ,,Kůň Převalského byl zachráněn především díky chovu v zoologických zahradách. Devadesát let trvající mezinárodní úsilí vedlo k tomu, že v roce 1990 překročil počet koní Převalského 1000 kusů a bylo možno uvažovat o jeho zpětném vysazení do přírody. Prozatím jsou připraveny tři stanice v Mongolsku a Číně, kde si koně přicházející z různých zoologických zahrad postupně přivykají na tvrdé stepní podmínky a teprve když obstojí budou vypuštěni do volné přírody." 

 ,,Do Československa se dostali koně Převalského zásluhou prof. Františka Bílka, který v roce 1921 koupil od prof. Julia Kühna z Halle čistokrevné trio pro pražskou vysokou školu zemědělskou. Hřebec Ali a klisna Minka se později stali zakladateli světoznámého chovu posledního druhu divokého koně v pražské zoologické zahradě, kam byli po jejím otevření v roce 1932 převedeni."

,,Zoologická zahrada v Praze se významným způsobem podílela na záchraně koně Převalského a byla dlouhá léta největším a nejvýznamnějším chovatelem těchto koní na světě. Od roku 1933 se tady narodilo přes 180 hříbat. V roce 1959 byla proto pražská zoo pověřena vedením mezinárodní plemenné knihy koně Převalského, která vychází od té doby každoročně a zachycuje veškeré změny v celosvětovém chovu." 

,,Osobnosti Slatiňan“

http://www.logrmagazin.cz/wp-content/uploads/2014/07/vrchlicky-250x355.jpg

 ,,Jaroslav Vrchlický  (1853 – 1912) vlastním jménem Emil Frída, český básník, dramatik, překladatel, literární a divadelní kritik, hlavní představitel lumírovské poezie.

http://www.turistik.cz/cz/kraje/pardubicky-kraj/okres-chrudim/slatinany/navrsi-vrchlickeho-slatinany/ir/files/gallery/121/1622--c174x120.jpg

,,Po gymnáziu a tříletém studiu filosofie a historie na filosofické fakultě odjel na rok do severní Itálie. V roce 1893 byl jmenován profesorem srovnávacích dějin literárních na české univerzitě. Základem jeho básnické tvorby, plné smyslovosti, bohaté obraznosti a vnitřního neklidu, je víra v uskutečnitelnost lidských ideálů a naplnění základních hodnot života. Rozsáhlou překladatelskou činností z mnoha jazyků ( zejména z italštiny a francouzštiny, ale i angličtiny, němčiny a dalších ) přispěl k poznání světové literatury v českém prostředí. Své překlady navíc doprovázel literárními studiemi a esejemi. Slatiňany navštívil poprvé v roce 1890. Od roku 1892 navštěvoval Slatiňany v době univerzitních prázdnin každý rok. Býval veselým a roztomilým společníkem a všude, kam zavítal, zněl jeho upřímný a srdečný smích. Na procházky do okolí chodil téměř za každého počasí a měl svá oblíbená místa v parku, u Švýcárny, v oboře a zvláště u Panny Marie. Dne 2.května 1926 byla slavnostně odhalena deska s reliéfem básníkovým ( od Otakara Spaniela ) na skalce u Panny Marie. Od té doby se tomuto místu říká „Návrší Jaroslava Vrchlického“.  

Helena Vondráčková

 Helena Vondráčková *24.6.1947 (Praha), česká zpěvačka pop-music, herečka a tanečnice. Studovala na SVVŠ v Chrudimi, soukromě hru na klavír, později tanec a step. Roku 1964, ještě jako studentka, zvítězila ve finále soutěže Hledáme nové talenty v pražské Lucerně. Začala natáčet písničky v Pardubicích, především ale nazpívala svůj první snímek s TOČR, tradicionál Červená řeka. Díky zařazení tohoto snímku do rozhlasu i televizního pořadu Vysílá Studio A se dostala roku 1964 až na 4. místo v anketě Zlatý slavík. Po maturitě se stala členkou divadla Rokoko ( spolu s Martou Kubišovou a Václavem Peckářem ) a začala intenzívně nahrávat rozhlasové a gramofonové snímky. O rok později již získala ve Zlatém slavíku prvenství, následovalo mnoho dalších cen. Po odchodu z Rokoka v roce 1968 vytvořila se svými kolegy Martou Kubišovou a Václavem Neckářem skupinu Golden Kids. Po jejím rozpadu načas vystupovala dále s Václavem Neckářem, od roku 1971 pak samostatně. V roce 1980 začala spolupracovat s Jiřím Kornem a orchestrem Gustava Broma. Helena Vondráčková rovněž hrála hlavní role v několika filmech ( např. Šíleně smutná princezna, Ta naše písnička česká, Příliš krásná dívka, Romance za korunu, Letní romance, Jen ho nechte, ať se bojí aj.). Její všestranný talent ji předurčoval i pro muzikálové role, výrazné se ale dočkala až počátkem 90. let uvedením titulu Les Misérables (Bídníci)."

Helena Vondráčková

,,Dne 26.června 1997 jí byl předán klíč od města Slatiňan. Jako výraz poděkování za reprezentaci a propagaci Slatiňan v naší vlasti i v cizině." 

,,Snad jste byli mile překvapeni informacemi o tomto městě."    Ludmilka

ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ