Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pomíjivost a životní cykly

21. 1. 2008

 OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

 

,,POMÍJIVOST A ŽIVOTNÍ CYKLY.“  Eckhart Tolle

 

Dokud žijete v hmotné dimenzi a jste spojeni s kolektivní duší lidstva, tělesná bolest je stale možná. Veškeré utrpení je výtvorem ega, jež odmítá realitu. Dokud žijete v teto dimenzi, jste sice podřízeni její cyklické povaze a zákonu pomíjivosti, ale už to nepovažujete za "špatné" ...ale přijímáte to, jak to je. Přijímáte-Ii "jsoucnost" všech věcí, objevíte hlubší realitu pod povrchem hoje protikladu a prožíváte radost mimo dobro a zlo. To je radost z Bytí, božský klid.

 

V hmotném světě existuje narozeni a smrt, tvorba a destrukce, růst a rozklad zdánlivě oddělených forem. To je viditelné všude: v životním cyklu hvězd a planet, hmotného těla, stromu i květin, ve vznikaní a zanikaní národu, politických stran a civilizaci, a také v nevyhnutelných cyklech zisku a ztrát v živote jedince.

 

Jsou cykly úspěchu, kdy se vám všechno daří, a cykly neúspěchu, kdy se vám všechno rozpadá pod rukama a vy se toho musíte vzdat, abyste uvolnili prostor pro vznik nových věcí. Jestliže se tomu bráníte, znamená to, že odmítáte jit s proudem života, a proto budete trpět.

 

Z hlediska mysli je vzestupný cyklus dobrý a sestupný cyklus špatný. Růst je obvykle považován za pozitivní, ale nic nemůže růst věčně. Kdyby měl růst pokračovat věčně, stal by se nakonec destruktivním. Rozklad je předpokladem nového růstu. Jedno nemůže existovat bez druhého.

 

Pro duchovni realizaci je sestupný cyklus naprosto nutný. Aby vás začala přitahovat duchovni dimenze, musíte mít velký neúspěch nebo zakusit velkou bolest. Nebo se váš úspěch musí stát bezvýznamným. Neúspěch se skrývá v každém úspěchu a úspěch v každém neúspěchu. V tomto světě má každý člověk dříve či později "neúspěch" a každý úspěch je nakonec k ničemu. Všechny hmotné formy jsou pomíjivé.

 

Můžete vytvářet nove věci a situace, ale nesmíte se s nimi ztotožňovat. Vaše fyzická energie je také podřízena cyklům. Nemůže být stale na vrcholu. Jsou období vysoké a nízké energie. Jsou období, kdy jste velice tvůrčí, a jsou období, kdy se nemůžete hnout z místa. Cyklus může trvat několik hodin nebo několik let. Jsou dlouhé cykly, které obsahují krátké cykly. Mnoho nemocí vzniká následkem toho, ze bojujeme proti cyklům nízké energie, které jsou nutným předpokladem regenerace. Nutkavá činnost a tendence ztotožňovat se s vnějšími faktory jsou nevyhnutelné, dokud jste ovládaní svou mysli. To vám znemožňuje přijímat sestupné cykly. Inteligence těla se pak braní například tím, že vám způsobí nemoc, aby vás zastavila a aby mohlo dojit k nutné regeneraci.

 

Cyklická povaha vesmíru je úzce spojena s pomíjivostí všech věcí a situaci. Tato pravda byla jádrem Buddhova učení. Všechno je dočasné, pomíjivost je základním rysem všeho. Všechno se jednou změní, zanikne nebo vás to přestane uspokojovat. Pomíjivost je také jádrem Ježíšova učení: "přestaňte si strádat poklady na zemi, kde je stravuje mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou."

 

Mysl se ztotožňuje se vším, co považuje za "dobré". V hmotném světě však nic netrvá věčně. To, co bylo dobré včera nebo minulý rok, se postupně stává špatným. Co vám dělalo radost, to vám působí bolest. Dnešní blahobyt se změní v prázdné konzumentství zítřka. Šťastná svatba se změní v nešťastný rozvod nebo nešťastné soužití. Když se změní něco, s čím se naše mysl ztotožňuje, nejsme schopni to přijmout. Lpíme na tom, co odchází, a bráníme se změně. Jako kdyby nám někdo trhal nohu. Občas slyšíme o lidech, kteří spáchali sebevraždu, protože přišli o všechny peníze nebo o dohrou pověst. To jsou extremní případy. Ostatní lide, když se octnou v obtížné situaci, jsou hluboce nešťastní nebo onemocni. Tito lidé nejsou schopni rozlišit mezi životem a životni situaci. Nedávno jsem četl o jedné slavné herečce, která umřela v osmdesáti. Když její krása odkvetla a začalo ji trápit stáří, byla velmi nešťastna a přestala se stýkat s lidmi. Také ona se ztotožňovala s něčím vnějším: se svým vzhledem. Zpočátku ji její ztotožnění dávalo radost a později ji činilo nešťastnou. Kdyby se dokázala spojit s věčným životem ve svém nitru, mohla by pozorovat své stárnuti s naprostým klidem. Její vzhled by se stal průsvitným a z její věčné duše by vyzařovalo světlo. Její tělesná krása by se proměnila v krasu duchovni. Nikdo ji však neřekl, že něco takového je možné. Ten nejdůležitější druh poznaní není ještě široce dostupný.

 

,,Lidem chybí Duchovní Rozměr !!!“

 

Buddha učil, že dokonce i štěstí je dukkha, což znamená "utrpení". Štěstí je neoddělitelné od svého opaku. To znamená, že štěstí a neštěstí je jedno a totéž. Jen čas odděluje jedno od druhého.

 

Tím nechci říci, že byste si neměli vážit příjemných a krásných věcí. Ale hledat v nich něco, co vám nemohou dat - totožnost nebo pocit naplnění - je nejrychlejší cesta k nespokojenosti a utrpení. Naše konzumní společnost by se zhroutila, kdyby se lide stali osvíceni a přestali hledat svou totožnost ve věcech. Čím víc hledáte štěstí ve vnějších věcech, tím víc vám unika. Věci vám mohou dat potěšení, ale nemohou vám dat radost. Nic vám nemůže dát radost. Radost vychází z vašeho nitra jako radost z Bytí. Radost je základní součásti hlubokého vnitřního klidu. Je to váš přirozený stav, není to něco, co musíte hledat.

 

Mnoho lidi si nikdy neuvědomí, že nemůžeme najít "spásu" v ničem z toho, co děláme nebo vlastníme. Ti, kteří si to uvědomují, často trpí depresemi: jestliže v ničem nemůžeme najít skutečné naplnění, proč se o něco snažit? To si musel uvědomit onen starozakonní prorok, když řekl: " Viděl jsem všechno, co se děje pod sluncem, a všechno je marnost a honba za větrem." Když se dostanete do tohoto bodu, jste krok od zoufalství - ale také krok od osvíceni.

 

Jeden buddhisticky mnich mi řekl: "Všechno, co jsem se naučil za dvacet let v klášteře, mohu shrnout jednou větou: Všechno, co vzniká, také zaniká. To vím." Samozřejmě chtěl říci tohle: Naučil jsem se přijímat všechno, co je; a tak jsem našel vnitřní klid.

 

Nebránit se životu znamená žít ve stavu milosrdenství a lehkosti. V tomto stavu je lhostejné, zda je něco dobré nebo špatné. Jakmile přestanete byt vnitřně závislí na formě, okamžitě se zlepší vnější okolnosti vašeho života. Všechno, co jste si myslili, že potřebujete ke štěstí, k vám teď přichází bez vašeho přičinění a vy se z toho můžete radovat - dokud to trvá. Samozřejmě ze všechno pomine, ale vy už nemate strach z žádné ztráty. Život je snadný.

 

Štěstí odvozené ze sekundárního zdroje nikdy není moc hluboké. Je to pouhý odlesk radosti z Bytí, kterou najdete ve svém nitru, když se přestanete bránit životu. Bytí vás dovede za hranice polárních protikladu mysli a zprostí vás závislostí na formě. I kdyby se všechno kolem vás zhroutilo, presto byste cítili hluboký vnitřní klid. I když nebudete šťastní, budete žít v klidu.

 

 

,,KONEC VASEHO ŽIVOTNÍHO DRAMATU.“ Eckhart Tolle

 

Žijete-li ve stavu vědomé přítomnosti a vnitřního klidu, muže se ve vašem životě stát něco, co lze považovat za "špatné" z hlediska obyčejného vědomi?

 

Většina takzvaných špatných událostí je způsobena nevědomím. Tyto negativní události někdy nazývám "dramaty". Jestliže si plně uvědomujete přítomnost, dramata přestávají vstupovat do vašeho života. Dovolte mi, abych vám vysvětlil, jak funguje vaše ego a jak vytváří dramata.

 

Ego je mysl, která řídí váš život, pokud nejste jejím pozorovatelem. Ego se považuje za osamělý fragment uprostřed nepřátelského vesmíru, a proto vidí všechny ostatní bytosti jako potencionální hrozbu, nebo prostředek k dosažení vlastních cílů. Ačkoli některé strategie ega jsou velice chytré, ego nikdy nevyřeší své problémy, neboť příčinou všech problémů je samotné ego.

 

Kdykoli se ega dostanou dohromady, ať už v osobních nebo pracovních vztazích, začne docházet ke konfliktům, problémům, mocenským bojům, emočnímu a fyzickému násilí atd. K těmto problémům patří kolektivní zlo - válka, genocida a vykořisťovaní -, jež způsobuje nahromaděné nevědomí lidstva. Mnoho nemoci je způsobeno ustavičnou rezistenci ega, jejímž následkem dochází k zablokovaní proudu životní energie v našem těle. Jakmile se spojíte s Bytím, přestanete být ovládaní svou mysli, která způsobuje všechno zlo.

 

Kdykoli se setkají dvě ega, dojde k nějakému dramatu. I když žijete úplně sami, stále si vytváříte nějaké drama. Když se litujete, je to drama. Když máte výčitky svědomí, je to drama. Když dovolíte minulosti nebo budoucnosti, aby zastínila přítomnost, vytváříte psychologický čas - který je nutným předpokladem dramatu. Kdykoli odmítáte přítomny okamžik, vytváříte drama.

 

Většina lidí své životní drama miluje. Jejich drama je jejich totožnosti. Jejich ego řídí jejich život. Dokonce i jejich - obvykle neúspěšná - snaha vyřešit své životní problémy je součástí jejich ega. Tito lide rozhodně nechtějí své drama ukončit. Dokud se ztotožňuji se svou mysli, mají největší strach z vlastního probuzeni.

 

Přijímáte-li přítomnou realitu, skončí veškerá dramata ve vašem životě. Nikdo vás nemůže přimět ani k hadce, ať se snaží sebevíc. S vědomým člověkem se nemůžete hádat. Hádka předpokládá ztotožnění s vlastním postojem i s rezistencí vůči postoji druhého. Následkem toho se polární protiklady vzájemně posiluji. To jsou mechanismy nevědomí. Žijete-li v přítomnosti, můžete obhájit svůj názor, aniž druhého napadáte. Takže nemůže dojít k dramatu. V knize A Course in Miracles se píše, že "dokonale vyrovnaný člověk si neumí konflikt ani představit". To se netýká jen konfliktu mezi lidmi, ale především vnitřních konfliktu, které zmizí, jakmile přestanou existovat rozpory mezi požadavky vaší mysli a realitou.

 

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO