Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chrám sv.Wolfganga ve Hnanicích - Kostel svatého Blažeje

13. 1. 2007

 

WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW

 

,,Jeden kostel se dvěma studánkama.“

 ,,Chrám sv.Wolfganga ve Hnanicích“

Obrazek

 

  ,,Původní kaple byla do kostela začleněna, takže vznikla unikátní stavba, kde za oltářem nového velkého kostela je průchod do původní části.“

Obrazek

 ,,Se svatým Wolfgangem je spjata i dominanta obce - chrám zasvěcený tomuto svatému.  V místě, kde chrám dnes stojí, vyvěrá pramen, jemuž byla (a je ...) připisována zázračná a léčivá moc. V blízkém lese navíc žil poustevník Daníž, proslavený léčitelskými schopnostmi. Podle něj má jméno i potok protékající obcí. Studánka a její léčivá voda byly známy a využívány již v dobách "pohanských". Není divu, že s nástupem křesťanství bylo toto místo "upraveno" tak, aby byla zachována jeho léčivá síla a zároveň odpovídalo nové ideologii. Nad studánkou byla postavena kaple zasvěcena sv. Wolfgangovi. K této kapli  přicházeli od 13. století poutníci z celé Evropy, aby se omyli v zázračných uzdravujících vodách studánky. Je doloženo, že kolem roku 1480 poutníci začali k léčivé studánce nosit příspěvky, almužny a milodary, aby z nich mohl být založen nový kostel. Roku 1482 olomoucká kapitola odpírala klášteru v Louce, který jako patron a dominikální vrchnost měl stavět chrám, celou čtvrtinu sebraných milodarů a almužen. Vznikl spor, který rozhodla papežská stolice. Papež Sixtus IV. vyhověl prosbě opata Louckého a spor byl vyřešen ve prospěch kláštera v roce 1484.“

 ,,Chrám sv. Wolfganga byl pak do nynější podoby dostavěn roku 1487. Vysvěcen byl dne 3.8.1510 Martinem, biskupem Nikopolským. Původní kaple byla do kostela začleněna, takže vznikla unikátní stavba, kde za oltářem nového velkého kostela je průchod do původní části.“

 ,,Chrám je trojlodní - hlavní lodi vévodí oltář sv. Wolfganga v barokním slohu, v postranních lodích jsou pak umístěny oltář svaté Anny a oltář svatého Jana Nepomuckého. Tyto tři oltáře se datují již z roku 1657. Zvony v kostele byly původně tři. Prostřední byl lit zvonařem Jiříkem z Brna v roce 1840. Největší pak v roce 1650 a nejmenší v roce 1747.“

 ,,Jak šel chrámem čas ? Přinesl mu dobré i špatné okamžiky. V roce 1777 obdržel kostel z Říma privilej plnomocných odpustků na dobu 7 let. Roku 1898 byl kostel znovu vydlážděn, vyčištěn a v té době zpustlá kaple sv. Wolfganga opravena a opatřena nejnutnějším inventářem. Za nájezdu Švédů za Třicetileté války byl chrám vypálen, přičemž shořela střecha. Za zmínku stojí, že voda, která se na klenbu dostala při hašení, se tam udržela plných 10 let. Podle záznamů zde dokonce hnízdily divoké kachny. Z toho důvodu byla při následných opravách a barokizaci chrámu klenba snesena a snížena. Při pozornějším pohledu si toho v chrámových lodích povšimnete - žebra klenby zdánlivě podivně navazují na obvodové zdivo. To je patrné zvláště v levé boční lodi nad oltářem. Kostel dnes patří Římskokatolické farnosti Hnanice v děkanství znojemském, okres Znojmo.“

 

 

 Uvnitř chrámu :

 ,,Svatý Wolfgangu,

 

pamatuj na svůj kostel,

 

vdovy a siroty.

 

Posiluj nás !

 

Nedej naší horké krvi

 

myslet na zlé,

 

a přej nám,

 

kráčet cestami správných rozhodnutí.“

 

 ,,Jak je i zvenku dobře vidět, tak chrám se skládá jakoby ze dvou samostatných kostelů postavených za sebou. První část je malý kostelík, ke kterému pak přiléhá oltářní částí velký chrám s charakteristickou věží se střechou zastřešenou bílou kamennou krytinou. Nechybělo málo a starý kostelík by zmizel navěky. Při úpravách nové části se počítalo s tím, že stavba bude protažena na místo původního kostelíka. Svědčí o tom kameny vyčnívající se zdi, ke kterým se mělo vázat nové zdivo. Naštěstí kameny zůstaly jen jako vítaná oáza klidu pro místní holuby a kostelík se studánkami byl zachován.“

 

  Hlavní oltář ,,sv.Wolfganga"

Obrazek

,,Barokní ( či spíše zbarokizovaná ) část kostela překvapí svou velikostí, vzdušností a spoustou světla, dopadajícího na oltáře. Hlavní oltář sahající až po klenbu působí opravdu impozantně a hezkou protiváhou je mu stůl na opačné části, na kterém je mísa s ovocem, váza a ozdoby ze slámy včetně velkého slaměného srdce. Působí to hezky a neformálně, jako oběť za dobrou úrodu, kterou svým bohům poskytovali již pradávní obyvatelé těchto míst. Bílou malbou lodi prosvítají tu a tam fresky, které prý opravdu pocházejí z původní výzdoby ( ale neví se přesně, jak jsou staré ). V levé boční lodi zaujme obraz černé Madony, jejíž soška je známá třeba z kláštera ve španělském Monserratu. Je to další ze zdejších unikátů - jde opravdu o obraz ,,černé Madony," u nás vzácnost. Toto téma by si jistě zasloužilo další rozpracování ! Varhany jsou tu poměrně nové, prý ze čtyřicátých let minulého století. Střídají se v hraní čtyři varhaníci a na kůru jsou vidět i opřené smyčcové nástroje.“

 Obrazek

Obraz ,,Černé madony"

 

 

,,Prochází se kolem oltáře a sestupuje se o kousek níže, do původního kostelíka. Je to pocit, jako kdybyste prošli časovou bariérou. Na jedné straně prosluněný obrovský prostor barokního chrámu - na straně druhé, mnohem stísněnější pološero evokující dojem románské baziliky. Jde se dopředu, do oltářního prostoru a zde zahlédneme - poklopy zakrývající šachty vedoucí k prameni.“

 ,,Studánka přímo v chrámu"

 

 ,,Pramen v těchto místech původně vyvěral a volně odtékal. Ale jak šla staletí, prostor se zdvihal a navážel, takže od nynější podlahy kostela je k hladině vody několik metrů a vodu je nutné vytahovat po provaze.“

 ,,Pověst o slepém rytíři.“

 Bylo to v dobách ještě pohanských, kdy zde ještě žili původní obyvatelé přírodním životem se svými šamany, ale kolem se již zdvihaly první hrady. Jednou se tímto krajem ubíral jezdec na koni, rytíř jedoucí z hradu do jiného hradu, prý s nějakým posláním diplomatického charakteru. Stalo se však, že jezdci náhle přestal sloužit zrak. Prostě oslepl. Nějakým způsobem se mu podařilo dorazit ke studánce, v jejíž vodě svlažil rty a omyl své nevidoucí oči. Pramenitá voda dokázala zdánlivě nemožné - rytíř prohlédl, zrak se mu vrátil a on mohl dokončit své poslání.

 Za nějakou dobu oslepl našemu rytíři kůň. Rytíř samozřejmě již znal účinky zázračné studánky a hned k ní koně vzal, omyl mu oči a kůň skutečně prohlédl. Ovšem stalo se něco neočekávaného - v tu chvíli oslepl opět rytíř. A voda již nepomohla. Zoufalý rytíř zkoušel to či ono, ale nakonec se obrátil pro radu k místnímu šamanovi. Ten nabídl následující vysvětlení : Tím, že rytíř ve studánce omyl oči koni, urazil ducha pramene - a ten se mu pomstil. Snad by se dal usmířit nějakou obětí - nejlépe života "provinilého" koně.

 Rytíř koně nejprve zabít nechtěl. V té době byl kůň člověku spíše přítelem a bylo zvykem, že mladý šlechtic dostal hříbě již v dětství, vyrůstali spolu a tvořili tak nerozlučnou dvojici přátel. Ale slepota je krutá ... tak nakonec rytíř svolil a svého koně duchovi pramene obětoval. Duch tím byl usmířen a rytíři skutečně zrak vrátil.

 ,,Dvě studánky.“

 ,,Ať již je pověst pravdivá či ne, faktem je, že studánky jsou v kostele dvě. Jedna uprostřed lodi a druhá u levé stěny. Prý právě proto, aby duch pramene nebyl při odběru vody vyrušován, byla vytvořena studánka druhá, boční, ze které lze vodu dodnes brát malým okovem na provaze. Ovšem pramen sám je, ještě trochu jinde - spíše u pravé stěny kostelíka. Z něj jde voda do studánky uprostřed a poté do studánky vlevo. Teprve pak voda kostel v podzemí opouští potrubím do kanalizace ... škoda, že jí nelze nabrat i venku před kostelem. Třeba by leckomu omyla oči, aby svět viděl takový, jaký je doopravdy. "

 ,,Nad studánkou vlevo jsou pověšeny dvě podkovy. Údajně opravdu pocházejí z onoho koně, o kterém hovoří pověst ...“

Obrazek

 Dvé podkovy koně s pověsti

,,O slepém rytíři"

 Zámek na pravých bočních dveřích - Je to nádherná kovářská práce, několik set let stará - podobný zámek můžete vidět i ve vitríně v expozici zámku ve Znojmě. Ale tenhle je funkční - poctivá kovářská práce. Zámek působí do čtyř bodů po obvodu dveří ; dočista jako moderní bezpečnostní systémy. A když bylo nejhůř, zapřela se do ok po stranách menší kláda.

 

 ,,Ten, kdo trpělivost zná

 

ni zlovolných řečí nevede,

 

ten kdo radost v díle

 

rukou má

 

i mlčenliv býti dovede

 

ten před mnou jest pravý

 

muž.“

 ,,Jistě jsem Vám udělala radost s tímto překrásným článkem o kostelíčku nebo-li chrámu, který se nalézá u nás a má neuvěřitelné studánky a nad studánkou vlevo jsou pověšeny dvě podkovy. Údajně opravdu pocházejí z onoho koně, o kterém hovoří pověst. A po právu jste si po přečtení tohoto článku uvědomili, že tento chrám je doopravdy ojedinělý.“     Ludmilka

 Obrazek

_____________________________________________

 

,,Nedaleko Žerotína na levé straně od silnice…“

 ,,Kostel svatého Blažeje.“

Roku 1680 za vlády Leopolda I.stával u Blažejské studánky dřevěný kříž jako památka na – vesnici Pacov ve třicetileté válce zaniklou. Na léčivou vodu studánky byl upozorněn hrabě Martinic Jiří Adam II. ze Smečna. Jeho synek spolkl kostičku, která mu uvízla v krku a nebylo ji možno vyndat. Po napití ze studánky dítě kýchlo a kostička vyskočila ven. Sebrané finance na postavení sochy svatého Blažeje, ochránce nemocí hrdelních, byly doplněny hrabětem, který nechal vystavět kostelík. O kostelíku a studánce píše Václav Beneš Třebízský ve svých povídkách. Kostel stojí u hlavní silnice do Prahy.

 Nedaleko Žerotína na levé straně od silnice Louny - Praha se nachází kostel svatého Blažeje. Zpod oltáře tohoto kostela vytéká pramen se zázračnou vodou. Podle vyprávění jsou zde zasypané podzemní chodby s poklady. Pod kostelem je údajně ukryta zlatá kvočna se dvanácti kuřaty. V současné době je zde zachována barokní čtvercová studna.

 ,,Studánka se zlatou kvočnou - tak je nazývána.“     Ludmilka

 ( Originál tohoto článku i obrázky můžete najít na stránkách ,,Most do říše snů" - Kde mě tento článek velice uchvátil a autorovi děkuji, že jsem si ho mohla přidat na tuto stránku, aby jste se i vy dozvěděli o naších historických krásách vlasti ... )

 WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář