Život je energie, zahalená tajemstvím a moudrosti věků

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Klášter ZLATÁ KORUNA

,,Je dnes pokládán ze jeden z nejcennějších komplexů gotické architektury ve střední Evropě."

Znak posledního opata

Vstupní hala malého konventu

Kaple Andělů strážných

 ,,ZLATÁ KORUNA - MYSTÉRIUM ŘÁDU“

,,Středověké kláštery byly zvláštním místem soustředění, rozjímání a modlitby."

Freska v Křížové chodbě

,,Klášter cisterciáků ve Zlaté koruně si díky své poloze v hlubokém vltavském údolí udržel mnoho z původní atmosféry i po odchodu řádu."

Freska v presbytáři klášterního kostela

,,Je dnes pokládán za jeden z nejcennějších  komplexů gotické architektury ve střední Evropě.“

 ZALOŽENÍ KLÁŠTERA ZLATÁ KORUNA

  ,,Do Zlaté Koruny povolal cisterciáky z rakouského kláštera Heiligenkreuz (Svatý Kříž) český král Přemysl Otakar II. roku 1263. Podle legendy založil Zlatou Korunu ze zbožných pohnutek. Král měl totiž před důležitou bitvou Klášter Zlatá Koruna u Kressenbrunnu roku 1260 proti uherskému králi Bélovi IV. učinit zbožný slib, že za své vítězství nechá založit klášter. Po vítězném boji pak své slovo skutečně splnil. Důvody pro založení kláštera však byly zároveň i politické. Nový klášter měl zamezit případné rozpínavosti rodu Vítkovců, kterým patřil nedaleký Český Krumlov. Zakládání cisterciáckých klášterů v odlehlých oblastech bylo výrazem řádu žít v osamění bez rušivých vlivů světa. Majitelé pozemků jim proto věnovali málo atraktivní neobdělávanou půdu na okrajích svých panství, v místech možných potyček se sousedy. Kláštery zde měly mj. tvořit jakési zóny klidu a míru. Zakladatel věnoval Zlaté Koruně rozsáhlé pozemky, k nimž pak přibyly další od jiných donátorů, což klášteru umožnilo velký rozkvět ve 14. století."

Freska na stropě presbytáře kolem roku 1685

,,Mezi významné donátory patřil na počátku 14. století zejména Bavor III. z Bavorova. Za darování části svých statků (roku 1315) byl pohřben v klášteře. Mniši v průběhu 14. století vystavěli všechny konventní budovy s kostelem velkorysých rozměrů a pracovali za pomoci svých poddaných ve dvaceti hospodářských dvorech. Na svých statcích dále založili téměř sto vesnic, což je počet v porovnání s ostatními českými a moravskými kláštery cisterciáků neobvykle vysoký. Celkový kolonizační význam cisterciáků v našem prostředí však nebyl příliš velký.“

  ÚPADEK ZLATÉ KORUNY

  ,,Sláva Zlaté Koruny však pohasla během husitských válek. Roku 1420 byl Klášter Zlatá Koruna napadena husity, kteří budovy zapálili a způsobili tím velké škody. Mniši proto klášter na 17 let opustili. Rožmberkové, sídlící v nedalekém Českém Krumlově, v té době uchvátili klášterní statky, které již nikdy nebyly vráceny svému původnímu majiteli. Mniši tak neměli prostředky na obnovu kláštera, a proto až do 17. století nemohli užívat pobořený klášterní kostel a velký konvent. Na konci 15. stol. (roku 1493) král navíc prodal Rožmberkům patronátní právo nad Zlatou Korunou. Nedobrý život zdejších mnichů po husitských válkách a jejich stále klesající počet pak byl Rožmberkům po polovině 16. století záminkou pro snahy o zrušení kláštera. K tomu však nedošlo a situace v klášteře se naopak začala zlepšovat.“

DRUHÝ ROZKVĚT KLÁŠTERA

  ,,Po třicetileté válce, během níž klášter trpěl pobyty vojsk a rabováním, se však Klášter Zlatá Koruna - průčelí klášterního kostela Zlatá Koruna vzchopila a dokonce se ve 2. polovině 17. století počítala mezi vzorové kláštery českomoravské cisterciácké provincie. V té době byl klášter nákladně opravován. Zlepšování situace v klášteře je zásluhou opata Bernarda Pachmanna (1661 – 1668), který začal s velkou opravou klášterního kostela, a pak zvláště opata Matěje Ungara (1668 – 1701), který dokončil stavbu na kostele, opravil velký konvent, a dokázal v klášteře udržet vzornou kázeň. Matěj Ungar před svým zvolením za opata prokázal své schopnosti jako farář v Kájově, kde obnovil starobylé mariánské poutě a místo všestranně zkultivoval. Kájov se za něj stal nejvýznamnější farou, kterou zlatokorunští cisterciáci spravovali.“

POSLEDNÍ OPAT

 ,,Další dobou rozkvětu byla 2. polovina 18. století za posledního opata Bohumíra Bylanského klášter Zlatá Koruna - veduta kláštera z 2.poloviny 18.století, který se pečlivě staral o duchovní i hmotnou stránku života kláštera. Založil tu např. školu pro děti místních poddaných, kde se vyučovalo podle tehdy moderní názorné metody. Dále nechal vyzdobit interiéry kláštera v rokokovém slohu a upravil klášterní zahrady. Bohumír Bylanský (1755 – 1785) nechal v zahradách postavit voliéry, bažantnice, skleník s exotickými rostlinami, malé vodotrysky a ve svahu za Vltavou proti klášteru zřídil i malou hvězdárnu. To odpovídalo jeho hlubokému zájmu o přírodní vědy, což se projevilo také vysazováním četných stromů na klášterních pozemcích, zaváděním nových technologických metod v zemědělství i nových rostlin - brambor a moruší. Ačkoliv byl Bylanský velmi ovlivněn praktickým osvícenským názorem na svět, svůj život zasvětil Nejsvětější Trojici, viděl vždy vše v symbolické rovině a snažil se veškeré své konání na zemi zaměřovat k Bohu.“

ZRUŠENÍ KLÁŠTERA A JEHO DALŠÍ OSUD

 ,,Bohužel právě tehdy, roku 1785, byl slibný rozvoj kláštera nečekaně ukončen zrušovacím dekretem císaře Josefa II. a od té doby zde řeholní život definitivně ustal. Všech 36 členů konventu se muselo do dubna roku 1786 rozejít. Část z nich se rozhodla pro světskou duchovní správu, ostatní včetně opata se dali penzionovat. Opat žil na zámečku Chýnov u Tábora, který mu poskytl Jan ze Schwarzenberga. Zde Bylanský ve svých 64 letech (roku 1788) zemřel a byl pohřben.“

Freska čtyř evangelistů ve věži bývalého opatství

 ,,Rušení klášterů z příkazu Josefa II. probíhalo v letech 1782 až 1785. Hlavním důvodem bylo dát církvi z hlediska státu maximální účelnost a učinit z ní součást sítě státní správy. Proto Josef II. ponechal jen ty kláštery, které se zabývaly vyučováním, pěstováním věd či péčí o nemocné. Svou roli zde hrála i majetnost klášterů a jazykové hledisko. Z majetku zrušených klášterů bylo v Čechách a na Moravě založeno asi 550 nových far a jejich poboček (lokálií), protože jejich počet nebyl dostačující. Z majetku zrušených klášterů vzniklo i nové biskupství v Brně (1777) a v Českých Budějovicích (1785). Josef II. celkem zrušil v Čechách a na Moravě přes 100 klášterů.“

 ,,Z 11 tehdy existujících cisterciáckých klášterů v českých zemích jich bylo zrušeno devět (mužské kláštery: Sedlec, Plasy, Zlatá Koruna, Zbraslav, Velehrad, Žďár nad Sázavou; ženské kláštery: Pohled, Předklášteří u Tišnova – obnoven roku 1901, Staré Brno), zůstaly pouze mužské kláštery v Oseku a Vyšším Brodě.“

 ,,Klášter Zlatou Korunu roku 1787 odkoupili krumlovští Schwarzenbergové, kteří jej od roku 1905 pronajímali pro nevhodné průmyslové provozy. Zejména slévárna a strojírna, umístěné v křížové chodbě (v 2. půli 19. století), značně poškozovaly klášterní architekturu. Naštěstí byly tyto továrny roku 1909 zastaveny a začalo se s rekonstrukcemi klášterních budov, které probíhaly od r. 1938 i během 2. světové války pod vedením architekta Fidry.“

Sv.Bernard s Clairvaux modlící se pod křížem

,,Během 2. světové války byl klášter Schwarzenberkům zkonfiskován protektorátními úřady, v roce 1948 pak přešel do vlastnictví československého státu, v letech 1979 - 2000 byl pod správou Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích a nyní ho spravuje Národní památkový ústav v Českých Budějovicích.“

Rokokové fresky na stropě kapitulní síně

,,Zachycená historie"

O ZALOŽENÍ KLÁŠTERA

KLÁŠTER ZLATÁ KORUNA

 ,,Legenda o založení Zlaté Koruny praví, že když měl roku 1260  český král Přemysl Otakar II. svést  důležitou bitvou u Kressenbrunnu proti uherskému králi Bélovi IV., prosil Boha, aby mu bylo dopřáno tuto bitvu vyhrát. Za to, že se tak stane slíbil vést lepší život a mimo jiné se také zavázal slavným slibem, že ke cti Boží a Panny Marie nechá postavit nový klášter. Přemysl Otakar bitvu opravdu vyhrál a svůj slib dodržel. Již roku 1263 nechal založit cisterciácký klášter, který nazval Svatá trnová koruna.“

O LÍPÁCH " KAPUCÍNKÁCH"

VÝJEV PLENĚNÍ KLÁŠTERA HUSITY 

,,Klášter Zlatá Koruna byl na podzim roku 1420 napaden husity v čele snad se samotným Janem Žižkou. K této události vznikla pověst o tzv. lípách kapucínkách."

 ,,Říká se, že pokud v klášteře husité našli nějaké mnichy, kteří nestihli uniknout, tak je zabili trojím způsobem. Některé pobili zbraněmi, jiné upálili a ostatní pověsili na lípu, která stávala u bývalého kostela sv. Markéty. Tvrdí se, že jich na lípu pověsili celkem sedm. Jiná pověst tvrdí, že na lípu byli hromadně pověšeni všichni mniši zdejšího kláštera. Především místní se domnívají, že se jedná ještě o dochovanou lípu na návsi. Dnes je tento strom prohlášen za památný. Je pravda, že stáří stromu by této události odpovídalo, ale není to tak. Stejně tak se nejedná ani o lípu rostoucí u brány kláštera na nádvoří. Tento strom pochází pravděpodobně ze začátku 17. století. Jednalo se skutečně o lípu, která dříve stávala u bývalého kostela sv. Markéty. Ještě dnes na této stavbě najdeme upevněnou desku, na které je napsaná stará latinská báseň, která líčí onu osudnou událost usmrcení mnichů. Desku nechal zhotovit na počátku 17. století tehdejší zlatokorunský opat Valentin August Schönbeck. Do češtiny přeložená báseň zní takto :

 ,,Pozastav se, nábožný pocestný, a pohleď na lípu, jak se zelená a tak brzy nezahyne a obdivuj se těm kapucím, jež na památku mučednictví z vlhkých větví se tu rodí. Takové konáš Žižko zázraky, proti své vůli, když na lípě jsi posvěcené kněze věšel.“

,,Proč se ale vlastně říká zdejším lípám kapucínky ? Tyto lípy mají tvar listů připomínající  kapuce či kápě, které mniši nosili. Má to být právě vzpomínka na mnichy, kteří na lípu byli pověšeni. Ve skutečnosti se ale nejedná o žádný zázrak."

POVĚST VZTAHUJÍCÍ SE K NAPADENÍ KLÁŠTERA

HUSITY ROKU 1420

,,V 17. století se opět objevily další podrobnosti o zničení kláštera na podzim roku 1420. Podle vyprávění starých řeholníků zaznamenali klášterní kronikáři, že Žižka přepadl klášter po 19. hodině, právě ve chvíli, kdy mniši skončili večeři a chystali se k modlitbě v choru. Když čtyři z nich procházeli jižním křídlem křížové chodby, vpadli do kláštera husité a mnichy zabili. Mniši  byli potom pohřbeni v rohu jižního křídla křížové chodby. Když je pohřbili tak jejich hrob vypadal jako  prosáknutý krví. Měla to být tedy vzpomínka na zabité mnichy. Této pověsti v 17. století věřil konvrš Šimon a přál si, aby byl po smrti na toto místo pohřben. 25. března 1648 mu byl v těchto místech vykopán hrob a našli se opravdu 4 lebky. Ale i když Šimona pohřbili, tak země stále vypadala jako prosáklá krví. Tak se dělo až do roku 1678, kdy místo bylo opraveno.“

JEŠTĚ JEDNA POVĚST O ZABITÝCH MNIŠÍCH

 ,,Ve 2. polovině 17. století prý mnoho lidí mnohokrát vidělo v kostele svaté Markéty zvláštní nebeskou záři a zpěv, což prý bylo znamením toho, že je tam cosi skryto nebo že zde byl někdo umučen.  Byla prozkoumána podlaha zdejšího kostela a její okolí, ale nebylo nic nalezeno. Lidé tvrdili, že se určitě jednalo o zpěv mnichů umučených na podzim roku 1420.“

O NALEZENÉM POKLADU

POHLED NA KLÁŠTER OD ŘEKY VLTAVY

,,Opat Valentin Augustin Schönbeck se zasloužil o značný rozkvět kláštera, provedl i řadu jeho rekonstrukcí až se zdálo podezřelé, kde na všechny tyto opravy získal finanční prostředky.“

,,Říká se, že jednou večer šel opat do kostela, kde si všiml, že zdejší omítka je v poměrně špatném stavu. Poklepal na ni klíčem, omítka opadla a objevil se celý proud zlata, stříbra a drahých kamenů. Tento poklad tam prý schoval opat Rutger se svými důvěrníky v roce 1420, kdy byl zdejší klášter napaden husity.“

PODZEMNÍ CHODBY - FAKTA NEBO MÝTUS

VEDUTA KLÁŠTERA Z 2.POLOVINY 18.STOLETÍ

,,Je příznačné, že lidská mysl jevům, na něž nezná odpověď, přikládá ráda tajuplný význam. A taková tajuplnost pak přímo pobízí fantazii, aby se rozlétla nezatíženou realitou našeho světa. Výsledkem jsou pak různé senzační objevy a odhalení, za nimiž však obyčejně následuje zklamání."

,,Podzemní chodby, jež byly prokopnuty při různých zemních pracích nad Rájovem, pod klášterem, v úvozu cestou do Štěkře či u hřbitova a samozřejmě vzpomínky některých starších občanů daly vzniknout dohadům, že jde pravděpodobně o tajné únikové cesty z kláštera."

 ,,Představa o tajuplném poslání pochopitelně u mnohých zvítězila a její zastánci odráželi pochybnosti skeptiků nejkrkolomnějšími hypotézami. Je důležité si uvědomit, že například u podzemní chodby ze vedoucí zlatokorunského kláštera do Rájova by podzemní chodba musela vést pod vltavským řečištěm. Hypotéza to oslnivá při představě, jak nadšení turisté budou u Rájova vstupovat do středověké chodby, aby ji opustili v areálu kláštera, ale realita je poněkud jiná."

,,Tajné podzemní chodby bývaly ve středověku v Čechách podstatně vzácnějším jevem než jim pozdější pověsti přisoudili. Byly také mnohem skromnější než kvalitní vyzděná chodba se segmentovou klenbou u Rájova či podobná chodba v náhonu pod klášterem, jíž by projel i vůz. Obranný účel mívaly spleti chodeb v některých středověkých městech (Tábor, Znojmo), ty však sloužily i k hospodářským účelům (sklepy). I v těch největších chodbách se dva lidé stěží vyhnou a narovnají. Obě zmíněná města byla přitom velmi bohatá, jejich chodby byly mnohem potřebnější (právě hlavně z hospodářských důvodů) a sloužily podstatně většímu okruhu lidí než zde, kde by jich k jedinému účelu (útěku) potřebovalo nanejvýš několik desítek mnichů. Některé hrady mívaly drobné únikové chodby (někdy spíše průlezy), jež po několika desítkách, maximálně stovkách metrů za hradbami vyúsťovaly na povrch. Skutečně tajné a rozsáhlé podzemní chodby potřebovaly a mívaly teprve barokní pevnosti. V té době už nikoli zlatokorunský klášter, který se potýkal s existenčními problémy."

 ,,Pověsti se kladou především k roku 1420, kdy byl zdejší klášter napaden husity a dosti poničen. Někteří mniši v čele s opatem se prý měli zachránit útěkem podzemními chodbami z kláštera, které měli vyústit nad Rájovem a tím se zachrránit.“

  ,,Další pověst říká, že v těchto podzemních chodbách je zakopán bohatý klášterní poklad. Kromě zlata tvoří poklad i význačná sbírka relikvií, která má obsahovat i třísky z Noemovy archy. Případný nálezce pokladu se za ním musí vydat na Květnovou neděli a poradit si se skřítky, kteří poklad hlídají."

 ,,Ale je jisté, že část chodeb byla skutečně nalezena, o co se tedy jedná ?  V 16. až v 17. století se v okolí Českého Krumlova pokoušelo dolovat stříbro. To byla doba, kdy se urputně hledalo a občas ještě i nalézalo stříbro po celých Čechách. Například i Český Krumlov byl tehdy také významným hornickým městem. Jedna štola byla tedy nejspíš proražena i v Rájově. Pokud jde o štolu v úvozu ke Štěkři, tu nechal vyrubat zdejší obchodník Josef Kohout v roce 1910, když tu hledal uhlí nebo grafit. Ložiska obou těchto surovin nebyly totiž daleko odtud. Ale největší otazníky vzbuzují vykopávky v areálu kláštera. Nebyly tu objeveny totiž jen chodby respektive sklepy či kanály, ale i různé zbytky zdí středověkého původu, na jejichž funkci zatím nelze dát uspokojivou odpověď. Jedná se s největší pravděpodobností o zbytky nějakých hospodářských či opevňovacích staveb, rozhodně nemající nic společného s únikovými chodbami, které - zdá se - klášter nikdy neměl.“

Chodba Křížové cesty

Knihovna

Chodba knihovny

Scriptorium

 Věž bývalého opatství s freskou čtyř evangelistů

POVĚST O ZALOŽENÍ KOSTELA SV.MARKÉTY

 ,,Kostel sv. Markéty u kterého byli podle pověsti na  lípu pověšeni zlatokorunští mniši a potom zde snad i „strašilo" má i legendu, která vypráví o jeho pojmenování. Říká se, že kostel založili 2 bavorští kupci, kteří za války císaře Otty II. přišli do zdejšího kraje s německým vojskem, které bojovalo proti Čechům v letech 976 – 977. Po dlouhém bloudění a hladu prosili boha o vysvobození a učinili slib, že dostanou-li se živí a zdraví z těchto nehostinných končin, postaví zde kostel ke cti a chvále boží. Když přišli k řece Vltavě, našli v ní veliké množství krásných perel a toto místo nad řekou označili třemi kameny a podložili křížem a po svém vysvobození vybudovali kapli jak slíbili. A protože se perla latinsky řekne MARGARITA, zasvětili kapli sv. Markétě a tak prý zde stál tento kostelík 300 let osamocen až do roku 1263."

Presbytář klášterního kostela

,,Pojmenování kostela po sv. Markétě může mít ještě jeden důvod. Přemysl Otakar II. měl svést v roce 1260 u Kressenbrunnu důležitou bitvu proti uherskému králi. Béla IV. mu 12.7. 1260 nabídl příměří. Protože 13.7. je svátek sv. Markéty, při rozhodování o názvu laického kostela ve Zlaté Koruně, si Přemysl Otakar II. přál, aby byl tento kostel pojmenován na počest sv. Markéty, která má den po slavném vítězství svůj svátek.“

Refektář

www.klaster-zlatakoruna.eu

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX