Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kostel Narození sv.Jana Křtitele v Osově - Farní kostel sv.Šebestiána a Rocha

14. 1. 2007

 

 

,,Kostel Narození sv.Jana Křtitele“

 

 

 ,,Protože kostel Skřipelský ku cti sv. Jana Křtitele netoliko pro každodenně přibývající počet obyvatelstva malý a nepatrný, ale také již schátralý byl, tehdy z náboženské horlivosti ku větší slávě Boží, svaté Rodičky a ke cti sv. Jana Křtitele nejjasnější pán pan Jan Adolf svaté římské říše hrabě z Kaunitzů, pán na Wosově a Radouši, rada jeho císařského veličenstva, tento nový kostel svým vlastním nákladem postaviti a ze základů vzdělati dal, za vlády římského císaře Karla VI., za života papeže římského Klementa XII. Onen kostel sem za tím účelem pro větší pohodlí do vesnice Wosova přeložen a postaven byl, když zámek a bydliště nejjasnějšího pána zde stával a místo ve středu všech vesnic sem patřících a k tomu kostelu přifařených duší." 

 ,,Fara“

 

,,Kde také velebný pán administrátor věcí duchovních toho času pan Josef Herman byt svůj v zámku má, kterého nejjasnější pan hrabě jako jeho předchůdcové z vlastních prostředků vydržuje."

( Zapsáno MDCCXXXVII dne 22. měsíce srpna )

 

 

Když byl dostavěn nový kostel v Osově, stal se zde prvním duchovním správcem P. Josef Vavřinec Herman, který od roku 1727 působil jako farář při kostele skřipelském. Hrabě Kaunic, majitel panství, chtěl mít ale kněze trvale ve svém sídelním místě, podal proto konzistoři žádost o povýšení dosud filiálního kostela v Osově na farní. Jeho žádosti bylo vyhověno, a tak v roce 1741 vznikla osovská farnost a byla postavena fara na sever od nynějšího hlavního vchodu do parku (směrem k Osovci), kde dříve stávala věž. Bylo to prostorné a velké stavení, avšak studené a vlhké, takže dokonce klerika p. faráře Poustky přirostla houbou ke dveřím.

 

 ,,Dodatek ke kostelu“

V severní části obce, naproti zámku. - Od r. 1379 byl Osov přifařen ke skřipelskému kostelu, který byl během třicetileté války natolik poničen, že hrozilo jeho zhroucení. Proto bylo rozhodnuto o zřízení nového kostela v Osově. Stavbu financoval hrabě Jan Adolf Kaunic. Vypracováním plánů a řízením stavby byl pověřen vlašský architekt Bartolomeo Scotti, po jeho smrti (1.2.1737) Anselmo Martino Lurago, ředitel císařských staveb ( jeho dílem patrně hlavní průčelí ). Nový kostel byl postaven v l. 1734 - 1738. V r. 1741 vznikla na žádost hraběte osovská farnost, původně farní Skřipel se od té doby stala filiální obcí Osova. - Jednolodní, obdélný kostel se zaobleným presbytářem, s postranní sakristií a oratoří. Vyduté západní průčelí, v jeho středním rizalitu ukončeném štítem je portál s kartušemi a letopočtem 1737. Po stranách rizalitu niky se sochami z dílny pražského sochaře F. I. Weisse (od něho i vnitřní zařízení kostela ). Rizalit převýšen věží členěnou pilastry. Boční zdobené fasády členěny obdélnými, půlkruhově ukončenými okny. Presbytář sklenut plackou se štukovou výzdobou, závěr presbytáře sklenut konchou. Loď kryta dřevěnou napodobenou plackou s lunetami. Kruchta v podobě balkónu podklenuta lunetami, po jejích stranách vestavěny ještě dvě malé kruchtičky. Věž sklenuta v přízemí i v patře valeně s lunetami. Kostel vyzdoben freskami od malíře de Risiho z l. 1738-1738. – Zařízení : hlavní oltář s vysokým tabernáklem, boční oltáře s brankami ; kazatelna s ornamentální a figurální výzdobou; dvě protějškové zpovědnice; na stěně kruchty nápis o stavbě kostela z r. 1738. U kostela dvě barokní sochy (sv. Donát z první poloviny 18. stol. a sv. Jan Nepomucký z r. 1726). - V r. 1944 byl kostel opraven, práce prováděl restaurátor Václav Pichl z Prahy pod osobním dohledem prof. Vágnera.

 

 ( MDCCXXXVII. dne 22. měsíce srpna )

Pochválen buď Ježíš Kristus ! Amen ! "

,,Opsáno z překladu listiny uložené v plechové schránce uvnitř malé kopule na velké věži kostela, která byla vyjmuta při velké rekonstrukci věže na podzim roku 2001. Listina pochází z roku 1737.“

V r. 1379 přináležela ves Osov duchovní správou k sousední Skřipli, v níž měl podací právo kostela již před rokem 1232 ostrovský klášter; toto vlastnictví mu ještě v roce 1310 potvrdil papež Kliment V. Při kostele byl založen nevelký ženský klášter, spravovaný benediktinským řádem až do r. 1630, kdy jej v nejistém válečném čase řeholnice opustily. Do Skřiple se již nevrátily a od roku 1680 spravoval farnost světský kněz František Antonín Táborský. Stav kostela byl neutěšený a hrozilo mu zřícení. To byla také hlavní pohnutka ke stavbě osovského kostela Narození sv. Jana Křtitele, který je dílem vrcholného baroka a pochází z let 1734 -1738. Výdaje spojené se stavbou financoval hrabě Jan Adolf Kaunic, který pověřil vlašského architekta Bartolomea Scottiho vypracováním plánů a řízením stavby až do jeho smrti dne 1. února 1737. Po něm se ujal vedení stavby Anselmo Martino Lurago (1701-1765), ředitel císařských staveb (jeho dílem je též Kaunický palác na Staroměstském náměstí v Praze), jehož dílem je patrně hlavní průčelí.

,,Josef Krejčí 1913-1971 Kněz“

Josef Krejčí působil v Osově jako kněz od roku 1940 do roku 1950, kdy byl odsouzen pro veřejné pobuřování proti republice k nepodmíněnému trestu 18 měsíců tuhého vězení.

 

Narodil se ve Vídni jako třetí ze čtyř synů. Otec brzy zemřel a rodina se přestěhovala do jižních Čech. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu vstoupil na teologickou fakultu UK v Praze a do semináře. V roce 1939 byl kardinálem Kašparem vysvěcen na kněze a poté ustanoven kaplanem v Rakovníku. Do Osova přišel v roce 1940. Svému poslání se věnoval s plným nasazením. Počet dětí i dospělých navštěvujících bohoslužby byl tehdy velmi vysoký. Lidé chodili v hojném počtu i na roráty, křížové cesty a prosebné průvody za zemskou úrodu. Dvoudenních svatohorských poutí se zúčastňovalo 200 až 300 lidí a osovské procesí patřilo k největším a nejkrásnějším.
Jelikož byl znamenitým hudebníkem, zval do osovského kostela významná hudební tělesa a osobnosti. Na zdejší skvělé varhany hrával mimo jiné i vyhlášený profesor konzervatoře dr. Vachulka.

 

 

 ,,Jaroslav Tůma – varhaník“

 

 

 Jaroslav Tůma (nar. v r. 1956) je umělec mnohostranného talentu. Je absolventem konzervatoře a AMU, varhaník, cembalista, klavichordista a skladatel. A také tvůrčí umělec nadaný výjimečnou schopností improvizace. Získal řadu mezinárodních ocenění. V r. 1986 dosáhl v Haarlemu absolutního vítězství. Od roku 1990 je profesorem AMU. Nahrávky pro naše i zahraniční společnosti dokumentují přední postavení Jaroslava Tůmy mezi českými umělci mezinárodního renomé.

 

 Osovský kostel Narození sv. Jana Křtitele navštívil Jaroslav Tůma poprvé na podzim roku 1990. S doprovodem orchestru Virtuosi di Praga tu nahrával Haendelovy varhanní koncerty č. 1 - 12, Op. 7. Zdejší krásné staré varhany byly k tomuto účelu vybrány především proto, že krátce předtím byly opraveny a naintonovány V. Šlajchem, vynikajícím odborníkem v této profesi. Vznikla tak skvělá nahrávka na nástroji, jehož zvuk v zásadě odpovídá zvuku Haendlových tehdejších divadelních varhan. Jaroslav Tůma byl natolik spokojený, že se do Osova zakrátko znovu vrátil, aby tu opět nahrával, tentokrát pro Český rozhlas. A pak během let přijížděl opakovaně buď nahrávat, natáčet pro televizi, nebo zcela zdarma účinkovat na charitativních koncertech, jejichž výtěžek jde do sbírky na opravu a záchranu osovského kostela.

 

 ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ

,,Farní kostel sv. Šebestiána a Rocha"

 

Obrazek

 

 

 

Už v 15. století stála v Archlebově velká kaple, která měla i svůj majetek. V pohnutém 16. století, kdy bylo v okolí dost stoupenců Jednoty bratrské, byla jimi kaple užívána. Definitivně byli vypovězeni roku 1622. Kníže Maxmilián z Liechtenštejna nechal zhotovit plány na její obnovu. Začíná se hovořit o kostele. Po opravách v roce 1639 byl kostel zasvěcen patronům proti moru sv. Šebestiánu a Rochovi.

 

 

 

Za sto let se ukázalo, že je kostel malý a proto tehdejší majitel Václav z Liechtenštejna nechal v l. 1729 – 31 vystavět nový prostorný chrám v ose východ – západ, kde na západním průčelí zůstala stará raně barokní hranolovitá věž. Kostel je jednolodní sálová stavba na východní straně ukončená půlkruhovou zdí. Celý strop je klenutý. Patu klenby vyznačuje římsa, která obepíná celý kostel. V západní části kostelní lodi je kůr. Vnitřní výzdoba byla provedena v letech 1740 – 46 podle architekta Antonína Ergarda Martinelliho. Kostel vymaloval malíř Bemola. Ze starého kostela zůstaly zachovány jen zbytky pevnostních zdí se střílnami.

 

 

 

Archlebský kostel je románského slohu a je zasvěcen památce patronů a ochránců před nakažlivými nemocemi sv. Rocha a Šebestiána, jejichž obraz na hlavním oltáři stejně jako i obraz sv. Barbory a sv. Františka Ser.[1] na bočních oltářích maloval brněnský malíř Lukáš Bauer r. 1750.

 

 

 

Varhany byly pořízeny r. 1872, r. 1960 byly vyměněny a nové pořízeny z Chlumu svaté Máří v okrese Sokolov. Na věži jsou zavěšeny čtyři zvony, jeden z roku 1558, tři byly pořízeny v roce 1994.

 

 

 

 

 

 

Obrazek

 

Uprostřed obce najdeme barokní kapličku se sochou sv. Jana Nepomuckého.

 

 

,,Díky nočnímu osvětlení tvoří kostel dominantu nejen obce, ale i celého okolí,  protože se vypíná na kopci a je tedy vidět ať už přijíždíte odkudkoliv."     Ludmilka

 ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář