Modrá planeta je dílem vesmíru - Přepólování Země
888888888888888888888888888888888888
,,Modrá planeta je divem vesmíru"
,,Pokusíme-li se lokalizovat naši Zemi do vesmíru, zjístíme, že se na první pohled jevíme jen jako nicotný objekt, ztrácejí se v temných hlubinách této hvězdné veleříše. A přece si troufáme pokládat Zemi za jeden z největších divů světa. U očividných zázraků totiž vůbec nezáleží ani na hmotné velikosti, ani na lokalizaci objektů. Nic na tom nemění ani fakt, že jsme potopeni mezi stem nebo dvěma sty miliard podobných slunečních soustav naší Galaxie. Podstatné je, že vůbec jsme !!! Že naše zeměkoule byla vytvořena tak perfektně, že tu život mohl najít přímo optimální podmínky ke svému rozvoji. Když procházíme odbornými studiemi, napočítáme desítky aspektů, v jejichž světle se tato kolébka našeho života a její bezprostřední okolí jeví skutečným divem vesmíru."
,,Astronomové v prvé řadě hovoří o přímo ideální pozici Země ve sluneční soustavě a sluneční soustavy v galaxii. A vlastně už samotný fakt, že máme naše Slunce, svůj perfektně fungující reaktor se stálou zářivostí, a se zárukou spolehlivosti alespoň na dalších pět a možná šest miliard let, je základní podmínkou naší existence. Nezapomeňme, že hvězdy ve vesmíru, nejraději koexistují ve dvojicích nebo malých skupinách, přičemž na sebe působí vzájemnou gravitační silou. Obíhají kolem jednoho společného těžiště - a už tento fakt není s to zaručit planetám, pokud v takových systémech existují, konstatní podmínky. Dráhy těchto sluncí jsou totiž příliš složité a nestabilní, než abychom mohli čekat pravidelný tok energie na povrchu oběžných planet. Při tom dvě třetiny, a možná 70% všech hvězd existuje právě ve dvojicích anebo vícenásobných soustavách. A zbývající hvězdy musejí mít zase přiměřenou hmotnost, aby zajistili rovnoměrně dodávky tepla bez explozí. Hvězdy těžší než limit našich dvou sluncí, mají navíc velmi krátkou životnost."
,,Často si také neuvědomujeme, že pro stabilní polohu Země a Slunce je životně nezbytná vyrovnanost nábojů a také pravidelný tok energie a vícemeně stabilní teploty na temi ovlivňuje však ještě několik dalších, velmi významných faktorů. Za prvé je to zemská rotace - otáčení kolem své osy za 24 hodin a relativně rychlé střídání dne a noci. Skvělá je i dráha, kterou Země opisuje na své roční pouti kolem slunce. Dráha je téměř kruhová, a tak výkyvy v celkovém množství dopadajícího záření v průběhu roku jsou nepatrné. Pozoruhodné je, že každá planeta naší sluneční soustavy má jiný sklon své rotační osy k ektiplice, k rovině otáčení. Jak se zdá, je sklon zemské osy, představující 23 stupňů, přímo ideální. Tento sklon totiž umožňuje vystřídat, během jednoho objěhu kolem Slunce, čtvero ročních období, tak významných pro celou vegetaci. Krom toho záleží i na vzdálenosti jednotlivých planet od Slunce - zda se setkáme buď s peklem, anebo s téměř absolutní teplotní nulou vesmíru. Jak se zdá, Země jediná se pohybuje právě v tom úzkém proužku slunečních drah, který jediný skýtá příznivé podmínky pro vznik i pro uchování života."
,,Také bychom měli Bohu poděkovat za Měsíc. Nejenom proto, že nám tu a tam svítí v noci na cestu, ale také proto, že nám denodenně čeří vlny světových oceánů. Jinak by se tyto oceány staly zahnivajícími stojatými vodami. Přítomnost měsíce zbrzdila rotaci Země na našich požehnaných 24 hodin denně. Krom toho měsíční hmota zabránila kmitání zemské osy. Měsíc byl před 3 miliardami let zemskému povrchu blíž, a že svým slapovým působením pomohl životu, aby vystoupil z moře na souš."
Britský vědec L.Thomas věnoval v jedné ze svých studií pro atmosféru vyslovenou ódu. Když počal psát o nebeské klenbě nad námi, uvedl doslova :
,,Vzato kolem a kolem je naše nebe zázračným výdobytkem. Pracuje tak neomylně na tom, k čemu je určeno a sestrojeno, jako nic jiného v přírodě. Pochybuji, že by kdokoli z nás uměl vymyslet nějaké zlepšení, snad kromě pošoupnutí nějakého místního mračna podle daných okolností sem nebo tam. Pojem - šťastná náhoda - nevystihuje dost důstojně struktury takové velkoleposti. Nějaké štěstí tu mohlo být s tím zrodem chloroplastů, ale když už jednou na scéně byly, vývoj našich nebes byl absolutně určen a usouzen. Šťastná náhoda znamená alternativy, jiné možnosti, jiná řešení. Což může být případ žaber, plovacích měchýřů a předních mozků a jiných konstrkčních detailů, ale nikoli nebes. Nebylo prostě jiné cesty. Měli bychom si jich moc vážit - za to, že jsou tak veliká a tak funkčně dokonalá, nebesa jsou daleko nejvelkolepějším produktem spolupráce celé přírody. Dýchají za nás a pro naše potěšení dělají ještě jednu důležitou věc. Každým dnem dopadají milióny meteoritů na vnější obvod této membrány a třením se spálí do mrtě. Bez této ochranné zástěny by byl zemský povrch už dávno proměněn v krátery probitý měsíční prach."
L.Thomas v žádném případě nepřehání - do atmosféry se den co den skutečně řítí na 20 miliónů meteoritů, které vstupují do ovzduší rychlostí 30 mil za sekundu. L.Thomas k předchozí oslavě nebeské klenby ještě dodává :
,,Vím, že je dostatečně tuhá a tlustá, aby působila vzplanutí předmětů dopadajících na ni zvenku. Barevné fotografie Země jsou podivuhodnější než jakékoli obrazy z dálek - žijeme v modrém pokoji, v bublině vzduchu, již jsme sami vyfoukli. Ostatní nebe za ní je naprosto černé a děsivé, je přízračnou pustinou neodolatelné tajemnosti."
,,Mimochodem, bleděmodrá barva oblohy vzniká rozptylem slunečního světla při průchodu atmosférou. A je třeba připomenout, že atmosféra filtruje i různá zhoubná záření, zejména silné ultrafialové záření. Existuje vlastně cosi jako atmosférický filtr."
,,Řeknete si - je to vůbec možné, co je zde napsáno ? A při tom je to jen velmi malinkatý zlomek O naší Modré planetě, která je doopravdy Divem vesmíru." Ludmilka
8888888888888888888888888888888888888888888888888
