Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tři přání - Pomoc ve smutku - Rozloučení - Pomohl mi Anděl

4. 9. 2009

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 ,,Je něco mezi nebem a zemí"

 Obrazek

  ... Tři přání - Tři přání ...

 ,,Před pěti lety začala jedná obyčejná žena z Moravy věřit na zázraky. Proč ? V té době byla těžce nemocná, lékař zjístil, že má rakovinu. Její manžel přišel o práci a aby toho nebylo málo, cítila, že jsou proti ni prováděny útoky prostřednictvím černé magie."

,,Jela vyřizovat nějakou záležitost do vedlejšího města. Kostel na tamním náměstí měl pootevřené dveře a paní podlehla neodbytnému dojmu, že jsou otevřené právě pro ni. Vešla dál a její pozornost upoutala socha stojící asi deset metrů za uzavřenou kovovou mříží. Byl to muž, měl dlouhé černé vlasy a vousy. Na sobě měl dlouhou modrou řízu. Nemohla od něj odtrhnout oči, jeho zjev ji fascinoval - úplně hypnotizoval."

Čtenářka píše : ,,Začala jsem s ním v myšlenkách komunikovat. Poprosila jsem ho o tři přání. Ať manžel najde práci, ať se uzdravím, ať ustanou útoky z jiného světa na mou osobu. Požádala jsem ho zároveň, aby mi dal nějaké znamení, jestli mne vyslyšel. Pokynul mi rukou. Myslela jsem, že se mi to jen zdá, tak jsem znovu poprosila o znamení.  Jeho šat se rozvlnil a opět mávl rukou. Poděkovala jsem, ale stejně jsem si myslela, že se mi to snad jen zdálo."

,,Žena chtěla kostel opustit, ale nemohla se pohnout. Ruce ani nohy ji neposlouchaly, byla celá ztuhlá. Tak svatého poprosila, ať ji propustí, jinak, že ji ujede autobus."

,,Na to jsem ucítila, jak se mi nad hlavou rozlévá zvláštní světlo, které postupně prostupovalo celé mé tělo, potom jsem už byla volná, mohla jsem jít."

,,To vše se stalo v den, kdy její manžel volal do jisté firmy kvůli zaměstnání, ale byl odmítnut, řekli mu, že pro něj volné místo nemají. Za dva dny se však z téže firmy ozvali sami, že může nastoupit."

,,Paní se skutečně uzdravila z nemoci a opět může pracovat, útoky rovněž přestaly. Všechno se náhle vyřešilo jako mávnutím kouzelného proutku."

,,Když do města zavítala znovu po půl roce, zamířila opět do kostela, chtěla osobně svaté soše poděkovat. Ale ta socha tam nebyla a všichni lidé, kterých se ptala, ji tvrdili, že tam nikdy žádnou sochu takovou neměli."

Z Moravy

 OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

 ... Pomoc ve smutku - Pomoc ve smutku ...

 ,,Před 29 lety mi zemřel manžel, bylo mu tehdy pouhých padesát. Brala jsem si ho jako vdovce se třemi dětmi, byl o třináct let starší než já. V době, kdy odešel na věčnost jsme měli už dětí sedm a nově postavený patrový dům. Tato ztráta byla pro mne velmi bolestná a krutá také pro to, že on o všem rozhodoval, vše řídil. Mým posláním byla práce v domácnosti a starost i péče o děti. Potýkala jsem se se zoufalstvím a beznaději. Jedné noci se mi však zdál sen, který mi přinesl úlevu. Viděla jsem v něm manžela běžet. Byl šťastný, usmíval se a vlasy mu vlály. Vše bylo jak ve zpomaleném filmu a dolní čas těla měl skrytou v oblacích. Po probuzení jsem věděla, že je manželovi dobře, výraz jeho tváře vnesl klid a pokoj do mé duše. I po tolika létech mám ten snový obraz stále živě před očima. Jsem věřící, ale občas ve své víře tápu. V tom případě jsem však přesvědčena, že to byla duševní posila od mého nebožtíka manžela."

Alžběta H., Orličky

 OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

 ... Rozloučení - Rozloučení ...

 ,,Manželova maminka žila poslední léta v domově důchodců. Trpěla cukrovkou a skoro oslepla, nemohla se sama o sebe postarat a já ještě pracovala a nemohla jsem o ni dennodenně pečovat. Na víkendy jsme jezdívali na chalupu a v neděli jsme se pravidelně stavovali u maminky na návštěvě. Jedne páteční noci  jsme se oba s manželem kolem půlnoci náhle probudili. Oběma se nám zdálo o mamince. Mně se zdálo, že šla po obloukovém mostě, zastavila se v polovině cesty, na vrcholu oblouku. Říkala jsem ji, ať se vrátí, že ji máme rádi, ale jen mi zamávala rukou. Manželovi se rovněž zdálo, že s maminkou mluvil. V sobotu odpoledne jsme se potom dozvěděli, že maminka ten den kolem poledne zemřela. Odešla klidně a tiše, usnula a víc se neprobudila."

Jiřina P., Otrokovice

 OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

... Pomohl mi Anděl - Pomohl mi Anděl ...

 ,,Měla jsem velké zdravotní potíže, čekala mě operace, která vůbec nebyla jednoduchá. Dost jsem se bála a noc před operací jsem nemohla usnout, v duchu jsem pořád myslela na to, co bude dál, jestli to přežiji. Nevím, jestli se mi to jen zdálo, nebo to bylo v polospánku, ale uviděla jsem v pokoji najednou stát bíle ozářenou postavu. Nedokážu si ale přesně vybavit tvář a další detaily, jen obrys postavy a hlas. Ten zněl naprosto jasně, poznala bych ho, kdyby se ozval znovu. Byl uklidňující, jako by hladil. Říkal mi, že nemám k obavám důvod, vše dopadne dobře, ať se dobře vyspím, abych načerpala sílu. Potom mě až ráno budila sestra, smála se, že spím jako dřevorubec, nic mě nevyruší. Už jsem necítila strach ani nervozitu, byla jsem klidná. Anděl, alespoň jsem přesvědčena, že to Anděl byl, měl pravdu. Už chodím jen na nutné kontroly a cítím se dobře - jsem zdravá. Doufám, jestli ho budu opět potřebovat, že mě nenechá na holičkách a zase příjde."

Milena K., Olomouc

OOOOOOOOOOOOOOOOOoOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

 ... Duch zachránce - Duch zachránce ...

 ,,Paní Petře P. dělal svého času za života peklo tchán. Došlo to tak daleko, že ji dokonce fyzicky napadl a před očima dvou malých synů málem uškrtil : ,,Děti vyděšeně plakaly, myslela jsem, že je to můj konec. Ale náhle ruce z mého krku pustil." Paní Petra netušila, co ji zachránilo život. Tchánovi se potom vyhýbala, jak jen to šlo. Starý muž začal hodně pít a netrvalo dlouho, zemřel. Teprve po jeho smrti se dozvěděla od příbuzných, kterým se ve slabé chvilce svěřil, co se v době, kdy ji atakoval, vlastně odehrálo : ,,Přiznal se, že mě chtěl skutečně zabít. Jak mě škrtil, v jistý okamžik najednou uviděl za mnou stát přízrak své mrtvé manželky, která podlehla již dříve zákeřné rakovině. Mohu tedy říci, že mi život zachránil duch tchýně." Zřejmě se tak duše ženy odměnila paní Petře za to, že se o ni starala a pečovala o ni až do samého konce. Nezištné chování dobra se zkrátka vyplácí."

 OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

 ... Přízrak - Přízrak ...

  ,,Tento příběh se stal před dnem Památky zesnulých před devíti lety. Manžel odjel autem na noční směnu a ráno se nevrátil. Měly jsme s dcerou zlé tušení, které se po dotazu na dálniční policii potvrdilo. Manžel měl těžkou nehodu, kterou nezavinil, ale přišel u ni o život. Dcera sama rozvedená s pětiletou vnučkou mi byly oporou. Ale ta noc, to nikomu nepřeji. Nemohla jsem spát, vše na mě padalo. Bydlíme na kraji vsi a mé kroky vedly ven, za vesnici. šla jsem podel potoka a snažila se v hlavě trochu srovnat myšlenky. Co si jen samy tři v tom světě počneme ? Zvedla jsem v zamyšlení hlavu a proti mě se objevilo cosi - snad mlha nebo vodní pára - nevím ,ale slyšela jsem zároveň hlas, který mi říkal, že to nesmím vzdát, že musím být silná, pomoci dceři a vnučce, protože nikoho jiného už nemají. Hlas domluvil a vidina zmizela. Pomohl mi, opravdu jsem se vzchopila a našla v sobě sílu, pomáhám dceři s výchovou vnučky."

Helena P., Praskolesy

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO