Jdi na obsah Jdi na menu
 


Popíše mrtvý fotografii-Ti,co vyšli z těla-Případ Alicje-KNIHA:Nahlédnutí za oponu smrti-Egyptská kniha mrtvých-Krvavá košile

30. 1. 2010

UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU

,,Popíše „mrtvý“ fotografii ?“       

Obrazek

,,Co se děje v lidském organismu v okamžiku umírání, co vnímá člověk, pokud se ocitne na prahu smrti? Tyto otázky zaměstnávají mysl laické veřejnosti i vědců dlouhý čas. Jisté je, že smrt není dílem okamžiku. Jde o postupný proces, který začne zástavou srdce, dechu a abs encí aktivit mozkového kmene (mozek nevykazuje žádnou aktivitu, zornice nereagují) - právě tyto tři biologické parametry jsou považovány za obecnou definici času smrti. Ale proces zdaleka neskončil, pokračuje - v buňkách dojde k nevratným změnám, po několika minutách rovněž začnou odumírat. Co se ale děje s nehmatatelnou myslí? Ztrácíme okamžitě vědomí, nebo jisté psychické schopnosti funkce zůstávají ještě nějaký čas zachovány? Lidé, kteří se nějakým způsobem dostali na pokraj smrti a byli zachráněni, popisovali po svém „návratu“ zajímavé zážitky. Viděli například sestry a lékaře nad svým tělem, sledovali průběh operace a podobně. Jak to je s těmito mimotělními zkušenostmi? Je odpoutání se od těla skutečné, nebo je to trik psychiky, který se tak pokouší odvrátit bolestivý prožitek? Mezinárodní vědecký tým se rozhodl pro zajímavý experiment. Prostřednictvím tzv. studie smrti, zjišťoval, zda „mrtvý“ dokáže popsat fotografii. Experiment byl rozdělen do dvou částí. V první vědci měří množství kyslíku, který se nachází v krevním oběhu v tzv. okamžiku smrti (kdy se srdce pacienta zastaví) - to by jim mělo odpovědět na to, zda mimotělní zážitky opravdu existují. Druhá část je založena na tom, že se nad postel pacienta umístí malé fotografie tak, aby na ně z nemocničního lůžka nebylo vidět, jsou rozeznatelné jen při pohledu shora. Bude resuscitovaný pacient tyto obrázky schopný popsat? Na výzkumu spolupracovalo 25 velkých lékařských středisek z Evropy, Kanady a USA. Odborníci pracovali s 1500 pacienty, kteří přežili zástavu srdce. Výsledky studie budou údajně známy během několika příštích měsíců."

 ,,Lidé, kteří přežili klinickou smrt, o smrti vědí víc než nejmodernější přístroje. Jistý americký profesor kdysi oznámil, že objevil v lidském mozku místo, kde „bydlí“ bůh. Podle tohoto profesora z univerzitní nemocnice v Pensylvánii se bůh nachází v týlu naší lebky, k čemuž ho přivedla série rentgenových snímků, jež udělal s meditujícími tibetskými mnichy a modlícími se jeptiškami. V povzneseném stavu ducha měli pocit jednoty s bytím, což posilňovalo aktivitu pravé části mozku.“

 

,,Ti, co vyšli z těla…“

Obrazek

,,Na pranýř se dostala také klinická smrt. Francouzští a švýcarští neurologové dospěli k názoru, že ve skutečnosti nic takového neexistuje. Za pocit opuštění těla je podle nich zodpovědné místo v mozku nazvané Gyrus Angularis. Mnohé osoby, které přežily svou smrt, s tím ale nesouhlasí. Jednou z nich je Alicja Zienteková. Vždyť jak jinak by například během experimentu žena napojená na EEG, která vystoupila ze svého těla, dokázala přečíst pětimístné číslo, které bylo umístěno na skříni v jiné místnosti ?“

 

,,Případ Alicje“

 

,,Ke klinické smrti u Alicje Zientekové došlo během složitého těhotenství. Když se ocitla mimo tělo a marně se na sebe snažila upozornit lékaře, byla zoufalá. Byla ještě živá, ale nikdo ji nevnímal, proč? Nakonec vyšla z nemocnice a až tam si uvědomila, že mezi ní a „skutečností“ je nějaká bariéra. Vrátila se na sál, ale její tělo bylo nehybné. Tam spatřila světelný bílý paprsek. Když se k němu přiblížila, spadl z ní strach a obklopilo ji teplo. Tak se znovu dostala na operační sál. V době „putování“ mohla telepaticky mluvit s květinami a pochopila, jak je všechno na světě důležité. Na cestě zpět potkala bytost, se kterou hovořila v myšlenkách. Přinutila ji o sobě vyprávět. Když chtěla něco zatajit, vycítila, že bytost o všem ví. Tato bytost jí objasnila, kde dělá chyby. V určité době se přiblížili k nějaké růžové hmotě a přízrak ji varoval, aby se nepřibližovala. Vystrašená toužila vrátit se do těla. Ocitla se v tmavém tunelu a průvodce zmizel. Alicje se nakonec uzdravila a pochopila věci, které jí po celý dosavadní život unikaly.“

Spirt

ooooooooooooooooooooooooooooooooo

KNIHA

,,Nahlédnutí za oponu smrti“

Obrazek

 ,,Klinická smrt vstoupila do širokého povědomí teprve po zveřejnění knih dr. R. Moodyho. Lidstvu však byla známá dávno a staré záznamy nás přesvědčují o tom, že ve starých dobách jí bylo lépe rozuměno a dokonce byla uměle navozována k nejvyššímu zasvěcení.“

,,Staré zprávy nás přesvědčují o tom, že přirozená klinická smrt netrvá jen pět minut, jak se domnívá moderní medicína, ale hodiny až dny. Tato kniha, která ideově navazuje na Tajemné v českých kronikách, rovněž nabízí závěry, které z těchto zpráv plynou jako východisko tohoto zásadního jevu, který se dotýká podstaty všeho živého – více vám prozradí až samotný Jaromír Kozák ve své knize.“

UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU

 

,,Egyptská kniha mrtvých“

 

 Obrazek

,,Egyptská Kniha mrtvých je se svými 190 říkadly (189 vzhledem k neexistujícímu 16. říkadlu) vrcholným dílem staroegyptské náboženské veršované literatury. Znalost této knihy (nebo její přítomnost v hrobce) měla zesnulému umožnit bezpečný vstup do říše mrtvých s tím, že si navěky uchová veškeré své pozemské schopnosti a vlohy. Obtížná cesta do podsvětí však předpokládala důvěrnou znalost všech míst a nástrah tohoto i onoho světa, příslušných bohů, strážců a dveřníků a schopnost s nimi promlouvat. Teprve s patřičnou znalostí a pozemskou bezúhonností se mohl každý podrobit posmrtnému Usirovu soudu v Síni obou pravd, být ospravedlněn, stát se mocným mezi bohy a navěky se plavit v Reově sluneční bárce. Dokonalý věčný život se tak mohl naplnit každému člověku bez rozdílu, pokud vedl plnohodnotný pozemský život. Pravdu a spravedlnost, princip maat, zosobňovala ve starém Egyptě stejnojmenná dcera slunečního boha Rea Maat. Tento dokonalý princip zajišťoval dokonalý chod všeho dění, platný přírodní i společenský řád. Vznikl v okamžiku stvoření světa a zaručoval například pohyb souhvězdí, střídání tří egyptských ročních období (záplavy, pučení, žně), pravidelně se opakující životodárnou nilskou záplavu, život zvířat a rostlin, zrození a smrt. Na základě tohoto božího řádu se odvíjel celý lidský život, vytvářely se vztahy mezi mužem a ženou, vládl panovník - žijící bůh na zemi. Pojem maat můžeme chápat jako řád, pořádek, spravedlnost a morálku. Podle Egypťanů měl být člověk rozvážný, mlčenlivý, vyrovnaný a klidný. Princip maat každý naplňoval tím, že se vyvaroval pýchy, závisti, sobectví. Pokud byl člověk za svého pozemského života mravný a slušný, nedopustil se žádného zločinu proti lidem, bohům ani zvířatům, miloval svou manželku a staral se vzorně o rodinu, dosáhl nerušené věčné existence a možnost vycházet z hrobky na tento svět a nabývat libovolných pozemských proměn. Knihu mrtvých, jejíž texty jsou doložené přibližně z období 1550 před naším letopočtem až 50. našeho letopočtu, se každý člověk snažil mít po smrti v nějaké podobě při sobě. A tak známe dlouhé, pečlivě ilustrované papyrové svitky obsahující většinu říkadel červeně nadepsaných, krátké papyry jen s výpisky, texty na lněných obinadlech, kožených svitcích, úlomcích vápence a hliněných nádob, rakvích, stěnách hrobek, dokonce i na zdech chrámů. Běžně se nacházely na určitých součástech pohřební výbavy: vešebtech (soškách pomocníků zesnulého).“

 

Spirit 2010

 

WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW

 

,,Krvavá svatební košile“     

 

 Obrazek

,,Při našich cestách za záhadami jsme navštívili několik velmi zajímavých hřbitovů, které se vymykaly průměru. Někde strašilo, někde se objevovaly tajemné nápisy, symboly, na některých stojí zvláštní kaple, kostely, hrobky, občas se hýbou i rakve s nebožtíky, mizejí hřbitovní návštěvníci. Jedním z nejzajímavějších byl hřbitov u kostela sv. Máří Magdalény. Najdeme ho v západních Čechách, asi kilometr od Velhartic. Údajně právě tento hřbitůvek inspiroval Karla Jaromíra Erbena k napsání Svatební košile. Podle pověsti na velhartickém hřbitově řádil oživlý nebožtík, přízrak zabitého vojáka. Rodina budoucí nevěsty mu vystrojila pohřeb a vojákův kamarád chtěl převzít štafetu, chodit s jeho dívkou. Byl ale odmítnut. Zhrzený nápadník se nehodlal vzdát, poradil se s Wenzel-Hubertem, svérázným magikem odkudsi z Plání, pomocí nekromantického rituálu a zaklínací knihy mrtvého probudil. Posloužil mu jako zombie a okamžitě byl vyslán pro svou bývalou lásku, aby ji vtáhl do záhrobního světa a zahubil. Ve skutečnosti dívku navštěvovala astrální ´´mátoha´´, která čerpala energii ze svého vyvolávače. K. J. Erben prý úvodní verše napsal přímo na zdejším hřbitově, což je holý nesmysl a pouhá báchorka. Daleko zajímavější je fakt, s jakou odborností se autor v díle vyjadřuje. Nezapomíná na důležitou fázi Měsíce, umrlci vadí křížek na krku (ochranný tvarový zářič, amulet), zajímavě líčí ´´své´´ záhrobí: ´´…masa dost, ale bez krve, dnes jinak bude poprvé!´´. Je možné, že neměl na mysli klasický hřbitov, nýbrž paralelní svět. Pak se mění i smysl líčené brány, možná spíše ´´přestupní stanice´´na onen svět. A co úvodní verše? Každá modlitba je vlastně malým magickým rituálem, ta dívčina, velmi vroucná, uvedla věci do pohybu velmi rychle. Mariánský obrázek se pohnul na stěně, lampa začala prskat a nebožtík již klepe na okénko. Možná Erben zkombinoval dvě pověsti (z oblasti Českého ráje a Pošumaví), každopádně se mu povedl dokonalý kousek. Byl známým sběratelem pověstí, ale možná byl i znalým esoterikem či okultistou, stačí se podívat na jeho další výtvory. I v nich najdeme přesné a výstižné termíny. S nějakými přečtenými pohádkami by nevystačil. Na hřbitově u Velhartic o tom můžete rozjímat hlouběji, pokud vás nějaký ten nebožtík také nepozve na noční procházku."

 

Spirit 2010

 

WWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWWW