Život je energie, zahalená tajemstvím a moudrosti věků

JMJMJMJMJMJMJMJMJMJMJMJMJMJMJM

,,Jaroslav Marvan"

Foto-osobnosti.cz

,,Styl života jaký Jaroslav Marvan vedl, měl původ na Žižkově - to, co se vydělalo, se většinou utratilo. Večírky stíhaly večírky. Domů se jezdilo až ráno. Nemalovalo se, nepřezouvalo se. Jedlo se to, co bylo, a když nebylo, tak se prostě nejedlo. Když došly cigarety, našly se u kolegy. Autem se jezdilo tak, jak ho řídil kdejaký žižkovák - pokud ho ale měl. Když ne, chodilo se pěšky, nebo jezdilo tramvají. Pamatovalo se na to, že ten, kdo je vejš, může být za chvíli úplně dole. Nikam se nehnalo, při tom se toho tolik stihlo. Žilo se !"

,,Zajímavé je, že Žižkov se v Marvanově paměti nezachoval pouze jako vizuální vjem, skladající se z nejrůznějších ulic, rohů, podloubí, hospod a postav a jejich gest a výroků. Pamatoval si i jeho každodenní řád, například, kdy a v kolik hodin pravidelně přijížděl koňský povoz pro popel či kdy bylo k dostání čerstvé mléko."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Herec je zpravidla vychováván životem, jen v menší míře školou. Ostatně žádné herecké vzdělání Marvan neměl - jen bohatou praxi. Ale učil se - nevědomky - už od dětství. V období studií na žižkovské reálce si Marvan pořizoval záznamy do zápisníku, které pak zřejmě využíval i pro svoji literární produkci, jež vznikala :

- Pane studente, rozebéřte mi větně tečku.

- Že neslyšíte ? Tak si kupte brýle !

- Kružnice je zakřivená přímka.

- Když se postí lidé, je masopust .

- Pole leží hladem.

- Čeští bratři udělali z tečky háček.

- Indiáni se chovají v Národním parku, aby vyhynuli.

- Watt pracoval v páře a v parním kotli.

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Marvanova žena nebyla nikdy výbornou kuchařkou. Byly doby, kdy si večeře a mísy nechávala posílat z předních restaurantů. Po celý svůj život shromažďovala recepty a řadu z nich nikdy nepoužila a tak než začnete vařit, musíte nakoupit !"

,,Guláš á la Kejda"

,,Nakoupíme maso na guláš. Očistíme, omyjeme, nakrájíme. Předsmažíme cibulku, přidáme sladkou červenou papriku, sůl a pepř. Maso zalijeme vodou a budeme dusit tak dlouho, až se bude úplně rozpadat. Vzniklou kaši zahustíme moukou nebo chlebem, nejlépe mírovickým bochánkem. ( Poznámka : oblíbený Marvanův kulatý chléb, který si vozil z pekárny v jihočeských Mirovicích). Zvláště vhodný pro ty, kteří mají potíže se zuby a nebo už protézu."

,,Snídaně á la Márinka"

,,Po ránu jest nejlepší tvrdý čistý alkohol - asi tak půl deci. Rozehřeje krev a vzbudí chuť v žaludku. Tuto praxi Márinka pěstovala po celý život. V osumdesáti létech dávala přednost zvláště vodce finské. Dožila se osumdesáti osmi let. Toto pravidlo má ale jeden zádrhel : Ráno panáka a pak už nic !"

,,Vejce s mlékem a medem"

,,Rozšleháš dvě vejce, zaleješ teplým mlékem a dosladíš medem. ( Ač se to zdá neuvěřitelné, Marvan skutečně používal tento recept zvláště v čase, kdy měl nastydlé hlasivky a dále v rozmezí 50.až 60.let )."

,,Sedlák a sedláček"

,,Podojíš krávu, mléko necháš v kvelbu na zemi odstát. Část zpracuješ na máslo, ostatní necháš dva až tři dny kvasit. Když se začnou tvořit kusy sraženého, kyselého mléka, máš sedláka. Když tyto kusy rozmícháš vařečkou a v hrnečku podáváš, máš sedláčka."

,,Byčí kulky smažené"

( Marvanovo oblíbené jídlo. Připravovalo se vždy jak přijel do Jindřichova Hradce a někdy se konaly opravdové kulinářské orgie - s Vlastou Fabiánovou a Ladislavem peškem v čele ). ,,Dostaneš 4 byčí kulky. Pak sůl, 1 vejce, 1 bílek, hladká mouka, strouhaná houska, olej na smažení, citrón. Je to jednoduché : kulky rozkrojíš na plocho jako řízky, dobře vypereš a osušíš. Prosolíš a obalíš v mouce, vajíčku, strouhané housce a pak smažíš."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

Jaroslav Marvan řekl o divadle - ,,Vono to jde samo, když je k tomu jen malinkatá příležitost. Člověku se udělá tak nějak vnitřně dobře, a vlastně neví, že se jmenuje Jaroslav Marvan. Když člověk lidi rozesmál, hodně rozesmál, tak cejtil - ale na jevišti to nemohl dát najevo - jak se taky chechtá tady dole, v břiše. A když to nezvládneš musíš na chvilečku utýct  za oponu a vychechtat se musíš hodně rychle, abys byl zase na scéně, a to je vlastně dost nezdravý. Burian to nedělal a doplatil na to žaludečníma vředama."

A řekl o filmu - ,,Cejtíš furt křeč, protože se chceš rozehrát, rozmáchnout jako na jevišti, ale když to uděláš, tak ti režisér řekne : stop. Frič mi vždycky říkal : nechte ty ruce dole, Marvane, tady se točí film, tak račte hrát ksichtem. Zkušený Frič věděl, proč a v jakém okamžiku to říci. Pak už jsem si to pamatoval."

A řekl o rozhlase - ,,Já tomu vlastně nikdy nepřišel na kloub. Za sklem sedí režisér, ty máš před sebou akorát mikrofon a vlastně všechno záleží na tom, jak ses včera vyspal. Jestli chraptíš - musíš přestat chraptět. A ty jsi přitom včera vykouřil třeba šedesát cigaret a vypil tři litry vína - a teď si s tím poraď ! Když kolem tebe nejsou dobrý lidi, který ovládaj svý řemeslo a který ti uměj pomoct, je to zbytečná a někdy na prd práce."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Z Márinčina receptáře receptíky"

,,Smáčenky - nakrájíš rohlíky na kolečka, přeleješ vařícím mlékem, na vrch cukr, skořici a máslo."

,,Chlastavka - polévka z kysaného zelí, málo zapražená jiškou, bez smetany ! Přidáš vařené, nakrájené brambory.  Jde vlastně o chudou zelňačku a Chlastavka se ji říkalo proto, že to byla jen ochucená voda.

,,Recept na mýdlo."

( Pochází zřejmě od Márinčiny maminky )

,,1 kg tuku, 15 dkg louh sodný, 10 dkg potaše ( to je uhličitan draselný ), 15 dkg kalafuny, 3 litry vody. Louh se namočí do 3 litrů vody den před vařením mýdla. Druhý den se přidá tuk, potaš a vše se za stalého míchání vaří asi 2 hodiny. K posledu se přidá roztlučená kalafuna a pomalu vaří až to zhoustne, že když trochu se kápne na talíř, za chvíli ztuhne. Pozor na kalafunu - kypí ! Naposled se přidá větší špetka soli. Do pekáče vyplachnutého se masa vleje a nechá ztuhnout. Asi za dva dny se mýdlo nakrájí a usuší."

,,Tento dopis nebo-li báseň obdržel Jaroslav Marvan od Jaroslava Seiferta v dubnu 1953. Je celý ve verších. Tito dva tak odlišní mistři zcela jiného řemesla si vřele rozuměli."

,,Ač ruka svírá ruka růžencová,nad předsevzetím vyhrává to smích, ač zdráhám se a křižuji se znova, nakonec s hříchem potká se i hřích. Neb život náš je vnada přesladká a hrozně tlačí dřevo klekátka."

,,Ctihodný otče, ctnost se s hříchem sváří, hle, jak jsem zhřešil. A tu z pod brýlí usmál se abbé s přelaskavou tváří : jsou vůbec, kdo se neprohřešili ? A bera zlatou láhev do dlaní, nabízí vlídně : Tu je pokání."

,,Stačí pár kapek - cognac nalévá mi - a láčné chřípí vůni nasákne. Ať  žije réva a s ní krásné dámy, a již mě hřích zas táhne na vlákně. Když dopil jsem, tu na stůl breví manu předkládá ihned všelijakou mannu."

,,Pak přišla chvíle, která je mi svátkem. Ctihodný abbé skloniv kolena, poklekl pod kříž, jenž je nad klekátkem. Dnes vím už, co to gesto znamená. Otevřel skříňku vážně, polehoučku, v ní plno láhví stojí v tichém hloučku. Tu štíhlá a hned buclatější za ní, a oko, jako by byl právě spěch, po tvarech těká - máš tu na vybrání, by spočinulo posléz na jménech. Rouhat se ? ne, to nemám zapotřebí, však čtu je jako jména svatých v nebi."

,,Ty láhve jsou jak okna v katedrále, již vystavil Matyáš z Arrasu. Či spíš jak dívky štíhlé dokonale v zástěrce uvázané u pasu. Když skloníš se, tu řekneš : Žádná jiná ! Tak líbezná je réva z břehu Rýna."

,,A Bůh, jež soudí viny z trůnu svého, snad shovívavě shlédne naše a odpustí nám. Sklenku Burgunského, Clos Vougeot anebo Montrachet, vypil jsem zbožně k boží cti a slávě."

,,Už od potopy Bůh má totiž zájem o vinice a jejich úrodu, a když pak země přestala být rájem a se džbánkem šel člověk pro vodu, tu věda, že by nedočkal zpěvu, naučil ho zas pěstovat révu."

,,V nebesích Bůh, Syn jeho sedí proti, za třicet let Vám možná pokyne : Pojď mezi nás ! Josefe, chutnalo ti ? Vy na to vroucně : Bože, jak by ne ! A vzdáte díky za pozemské dary a andělé se pustí do fanfáry."

JSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJSJS

,,Manželům Marvanovým věnuje upřímně herec Karel Effa, 1954"

,,Toulouse, lásko má u Tvé brány čekám když mou touhu znáš podej klíč oknem sám. Tvůj smích je můj pláč Tvůj den je mou nocí když dne zaváháš odejdu ulicí. Pod sněhem stopy chřadnou, nikdo je již nevzbudí, půjdu, kde lásky vadnou, kde se líbat neumí. Toulouse, bílý kůň zjevil se mi ráno Toulouse, byl jsi můj neřekls mi ANO."

O Jaroslavu Marvanovi řekli :

Miloš Kopecký - ,,Historie českého filmu je historií Jaroslava Marvana a naopak. To je hluboká brázda a znatelné stopy do dějin filmu i do vědomí veřejnosti. Milován obecenstvem a vážen kolegy a spolupracovníky byl v pravém slova smyslu stálicí na filmovém nebi, byl něčím pevným, jistotou, prostě profesionál. Byl sloupem, na kterém bylo možno stavět a i kolem něho. Oblíben u diváků,ctěn kolegy, přinášel jadrné, celistvé, nepsychologizující herectví, svou osobnost naprosto přirozenou - monolit. O jeho památku, myslím si, se nemusíme bát. To jméno, vlastně už pojem, zůstane stále dostatečně životné."

Radoslav Brzobohatý - ,,Jako člověk byl znamenitej i jako hráč - vždyť on přeskočil dobu. Už to v sobě asi měl - svou filmovou míru, hlavu, patu a pointu. Byl svůj a měl krásnej humor. Jenom se na vás podíval a v očích se mu zapálila taková světýlka a smysl pro humor nepředstíral, že tam je a proto to vždycky to stálo za to !"

Svatopluk Beneš - ,,Byl to pro mě Pan Herec. Po představení třeba pozval celý soubor na večeři. Hostil všechny, až už to byli ochotníci nebo profesionálni herci. Vždycky si na sobě nechal záležet : chodil dobře oblečený, uměl se ve společnosti dobře chovat a byl nesmírně velkorysý."

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

,,Národní umělec Jaroslav Marvan - dokonalý virtuos s hereckým projevem a s přísnou náročností na sebe sama. Vzbuzoval respekt, úctu i bázeň ! Bezpečně rozpoznal, kde je kumšt a kde jen prázdná slova. Záběr po záběru skládal svou mozaiku po všechny roky svého života. Jeho - Dobré jitro, vespolek - však už nikdy nikdo neuslyší !"     Ludmilka

Vypsáno z knihy - Soukromý život Jaroslava Marvana

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO