Július Satinský byl významným slovenským hercem a humoristou
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Kto by nepoznal najslávnějšího rodáka z Dunajskej ulice? A komu nechybí jeho humor? Zavzpomínejte si na Júliusa Satinského.
Foto - foto.spisovatele.cz
Významný herec, který svým humorem dovedl pobavit mnoho diváků! A proto jsem zde vložila jeho slova, které Vás jistě pobaví a několik jeho oblíbených receptů.
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
,,Ale živote, díky!"
,,Ale teď - copak si dáme na přivítanou? Stopečku vodky, například této značky? Umprcajtlík. Tahle sklenička pochází ještě z kavárny mého otce, tu používal jako cestovní, je bytelná, hned tak se nerozbije... Můžu? Umprcajtlík ... To slovo mám z Prahy, tam mi nabízeli : pane Satinský, dáte si jeden Umprcajtlík?"
,,Věnujme se věcem přízemním. Víte třeba to, že už sto roků před tím, než se lidé dali do kouření vesele šňupali ? Poprvé si dali do nosu Indiáni. - Dávat si do nosu - on to i jazyk uchoval v tomhle úsloví. Moje babička Hedvika šňupala celý život. Mívala Brazilský tabák v malých porcelánových nádobkách, bylo to romantické. A já dnes šňupám se stejnou chutí jako ona ... Zato jsem přestal kouřit. Hned jak zrušili mou oblíbenou značku - Partyzánky. Značkám a kočkám jsem věrny!" řekl pan Satinský, znovu si nalil a znovu si šňupl. Když jsi všiml, že mu tabák padá všude kolem pravil : ,,To je v naprostém pořádku, kdo šňupe musí počítat se ztrátami ... Ať raději kolem všude padá šňupací tabák než ty jedovaté jízlivosti ...." A z banality byla náhle filozofie. Klaun a filozofie - to přeci odjakživa patří k sobě."
,,A je třeba si připomenout film - S tebou mě baví svět, v němž Július Satinský neodoletelně zahrál jednoho z povedených tatínků ... ,,Ano, tak trochu jsem film Marie Poledňákové uvedel do živé praxe. Nepočítal jsem s tím, ale dnes jsem velmi šťastný. Neměl jsem děti a když jsem před časem ovdověl, se stavem věci jsem se smířil ... Dnes mám - ke své velké radosti k ženě Věrce ještě dcerku Lucinku a synka Janka. Je to dobrá gangsterská dvojice!"
Z filmu S tebou mě baví svět
,,Pocházím z rodiny, která vařila zaručeně nejzdravější jídla na světe. To jsem si ověřil u odborníků. V naši rodině se v zásadě prosazovaly pouze těžké tuky, odjakživa jsme vyznávali ovar, škvarky, tučné vepřové, sádlo, špek ... Tak na takovou kuchyni jsem zvyklý a takovou mám rád a základem byla Maďarská kuchyně a jedlo se nezřízeně. Snídaně začínala už aperitívem : slivovicí, borovičkou, třešňovicí, zubrovkou a nebo nějakým likérem. Byly toho plné skříně, pálilo se i doma. Všichno jako ve starých dobrých ruských románech. Krásně nám začínal den. Pak byla bohatá snídaně, jako pro dřevorubce : špek, vejce, uzené ... Na stole to muselo být tiptop, po maďarském způsobu. A také byly servirovány pravé maďarské polévky - husté, že se do nich nedala vrazit lžíce. Nebo fazolová s uzeným kolínkem a s domacími nudlemi. Taky zelňačka, čočková ... No krása ! A obědvali jsme jako ve Španělsku, dvě až tři hodiny, chod za chodem. Pak nastala siesta. To se zatáhly rolety, po ruce muselo být kanape ... To byly časy!"
,,Vyrůstal jsem tedy v rodině, v níž se jedlo tak, jako by nazítří měl přijít konec světa. Při jídle se také na téma jídlo, vedly určené debaty. Vedle tučných mas se v naší rodině konzumovalo vždy dost cibule, česneku, také ořechů a medu ... Ráno jsme ke stopce alkoholu dostávali pravidelně kapku pravého včelího medu. Nejlépe lesního, akatového. Všechno je to zdravé a vzájemně to ladí !"
,,Nouze mě naučila housti, protože když mi bylo sedmnáct let, umřela mi maminka. A s tátou a bratrem jsme zůsatli sami jako - Tři chlapi v chalupě -. Pročetl jsem mnoho kuchařek a ledajaký recept jsem si vylepšil i sám objevil. Já mám vůbec rád takové ty zhýralé věci. Třeba švestky nakládané v rumu a nakládané speciality. Čalamády se zeleninou a feferonkama a to vše se v pravou chvíli nasolí ... a tak se rodí zázrak krásné čalamády. Vozíval jsem ji do Prahy Werichovi. Měl ji moc rád. Uměl dobré věci ocenit. Jídlo i přátelství. Hned jsme společně ochutnávali i pomlouvali. Kde jsou ty časy ? Vždy jsme se navíc k tomu strašlivě smáli!"
,,Ano, hovořím o jídle s láskou, neboť si to zaslouží. V životě člověka je to ta pravá krása. Člověk nesmí zranit své buňky. Byl jsem vybudován z vepřového masa a slivovice a teď se mám najednou živit sójou a džusem? Vždyť bych ztratil esprit a možná bych se mentálně zhroutil ... Všechny naše pocity - radost, svoboda, euforie - s jídlem těsně souvisejí. Každá revoluce končí, když na stole začíná vonět jídlo ! Jsem jednoduchý člověk, závislý na jídle."
,,Tady alespoň názorně vidíte, jak může dopadnout starý kovboj
a stárnoucí playboj ... Ale živote, díky!"
Vypsáno z knihy - Hádej, kam půjdem na oběd?
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Vypsala jsem zde několik receptů Júlia Satinského.
HROZNOVÉ VÍNO S FEFERONY
Hrozny, 2 - 3 feferony, nakládací prostředek např.Zelko.
Nejlepší jsou velké hrozny. Bobule naklademe do láhve jako okurky a do každé láhve přidáme feferonky. Kompot je sladký a současně ostrý.
BRAMBORY S BRYNZOU PO SATINSKU
Brambory omyjeme a nakrájíme na kolečka, které klademe vedle sebe na máslem vymazaný plech. Na každý plátek dáme asi náprstek brynzy a maličký kousek slaniny. Zapečeme a podáváme teplé.
DODINČIN HRNEC
Vepřové řízky (ořech), plátky tvrdého sýra, smetana, cibule, sůl, pepř.
Cibuli pokrájíme na kolečka a poklademe na dno pekáče. Na tuto vrstvu položíme naklepaníé řízky, na ně plátky sýra, okořeníme pepřem, osolíme a zalijeme smetanou. Pečeme přibližně 45 minut. Podáváme s opečenými brambory.
KUŘE Á
Kuřecí prsíčka, bílky, česnek, sůl, olej.
Omáčka : žloutky, portské víno, hořčice, kari, pepř, mladá cibulka.
Vykostěná kuřecí prsíčka pokrájíme na kostičky a ponoříme na hodinu do ušlehaných bílků promíchaných s utřeným česnekem a soli. Potom maso opečeme na prudkém ohni na oleji. Kuřecí prsíčka zalijeme omáčkou, nastudeno připravenou z uvedených složek. A nakonec záleží jen na nás, že můžeme i nemusíme přidat nakládané hroznové víno s feferony. Podáváme s rýží a s teplými sušenými švestkami se skořicí.
,,Myslím si, že tyto recepty jsou jednoduché a mají své chuťové kouzlo!
KNIHA
Výber dosiaľ knižne nepublikovaných fejtónov. Prvú kapitolu tvorí jedenásť Listov z Onoho sveta, v druhej kapitole sú fejtóny z českého denníka. Telegraf, v ďalšej súbor fejtónov vychádzajúcich v denníku SME.
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
Július Satinský zemřel v roce 2002
Július Satinský nebyl jenom herec a komik, který společně vystupoval se svým kolegou a kamarádem Milanem Lasicou a uměl mluvit i výborně česky nebo maďarsky.
Byl také autorem literatury pro děti a dospělé, dramatik, prozaik či fejetonista. Narodil se v Bratislavě 20. srpna 1941 a prožil zde prakticky celé dětství.
Jeho herecký talent se projevoval již v dětství a roku 1958 vyhrál v recitační soutěži Hviezdoslavov Kubín.
Vystudoval Střední pedagogickou školu, ovšem jako učitel poté nikdy nepracoval. Po maturitě chtěl studovat herectví ale nebyl přijat a tak se nakonec dostal na Vysokou školu múzických umění, kde v letech 1962 – 66 studoval dramaturgii. Od roku 1964 působil tři roky jako dramaturg v Československé televizi v Bratislavě.
Již od roku 1959 vystupovali jako komici s Milanem Lasicou v autorských relacích. Seznámili se ale již mnohem dříve při školním divadelním představení. Na konci 60. let účinkovali v bratislavské Tatra revue a později v Divadle na korze. V letech 1971 - 72 vystupovali společně v kabaretu Večerní Brno, jelikož na Slovensku měli zákaz umělecké činnosti.Poté se vrátili zpět a od roku 1972 společně vystupovali v opeře Nové scény v Bratislavě. Po šesti letech oba přestoupili do činohry v Nové scéně. V roce 1982 odešli účinkovat do nově otevřeného Studia S, které později přejmenovali na Studio L+S. Zde Július zůstal až do konce svého života. Populární dvojice zde 20. prosince 1999 oslavila 40 let svého vystupování.
Jejich scénky se vždy skládaly z několika částí (scénky - písničky - skeče - improvizované vstupy - atd.). Mnoho knih pro dospělé napsali společně, v knižní podobě měly scénky jiný řád. Z jejich společné tvorby jmenuji mj. “Nečekanie na Godota“ (1967), “Soireé“ (1968), “Lasica, Satinský a vy“ (1970), divadelní hru s názvem “Náš přítel René“ (1979) nebo “Trialog“ (1991), který sepsali společně s Miroslavem Horníčkem. Velmi známý byl jejich kabaretní program “Ktosi je za dverami“, ve kterém glosovali na aktuální témata. Z televize a filmu jsou známi např. z televizní komedie GIGLIHO ÁRIA (1966), z dramatu SLADKÉ HRY MINULÉHO LÉTA (1969) z rodinného filmu NEKONEČNÁ, NEVYSTUPOVAŤ (1979) ale především z komedie SRDEČNÝ POZDRAV ZE ZEMĚKOULE (1982), kde ztvárnili postavy ufonů vyslaných na Zem. Pan Satinský se u tohoto filmu podílel i jako spoluautor na dialozích.
Z ostatních rolí, kde nehrál společně s M. Lasicou hlavní role nebo hrál jen sám jsou nejznámější mj. filmy BULDOCI A TŘEŠNĚ (1981), S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT (1982) režisérky M. Poledňákové, kde ztvárnil roli doktora Alberta Horáka, jako Král Pikola v pohádkové komedii TŘI VETERÁNI (1983), pilot Štefan ve filmu Jiřího Menzela VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ (1985) a nebo král Valentýn v televizní pohádce RUMPLCIMPRCAMPR (1997). Jeho poslední filmová role byla v komediálním dramatu KRUTÉ RADOSTI (2002). Velmi známou roli ztvárnil v seriálu režiséra Vorlíčka KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI (1987) a znám je společným vystupováním v televizním pořadu HOVORY H.
V roce 1989 dostal titul “Zasloužilý umělec“ a začíná se věnovat publicistice. Měl své pravidelné rubriky v několika slovenských novinách a časopisech. Ve svých fejetonech vzbuzoval ve čtenářovi aby se stal samostatnou osobností a využíval při tom prvky slovní hry a nevynechával i prózy či festy. Pro děti mj. napsal knihu pohádek “Rozprávky uja Klobásu“ (1996). Je autorem námětu grotesky VE VLAKU (1969) a nadaboval principála z pohádky PERINBABA (1985). Společně s M. Lasicou a hudebním skladatelem Jaroslavem Filipem vydali tři desky “Bolo nás jedenásť“ (1981), “S vetrom opreteky“ (1982) a “My“ (1987). Z divadelních rolí si zahrál mj. v inscenacích REVIZOR od Nikolaje Gogola, MARNÁ SNAHA LÁSKY od W. Shakespeara, v Moliérově dílu TARTUFFE nebo hlavní postavu Stalina ve hře STALIN, kterou napsal Gaston Salvatore.
Július Satinský byl dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla tanečnice ze slovenské Lúčnice Olga Lajdová. Ta ale tragicky zemřela při koupání na Panenských ostrovech. Byli spolu 20 let. Július byl z její smrti těžce otřesen a chtěl se upít k smrti, protože jeho život ztratil jiskru. Později ale poznal doktorku z protialkoholního Vieru Satinskou (*1955) a s tou se také v roce 1985 oženil. Narodily se jim dvě děti, dcera Lucie a syn Ján. Pan Satinský zemřel v Bratislavě 29. prosince roku 2002, kdy podlehl následkům rakoviny tlustého střeva.
V roce 2003 byl vyznamenán In memoriam, slovenskou Medailí Za zásluhy. Slovenská astronomická společnost po něm pojmenovala planetku 15946 objevenou 8. ledna 1999 na observatoři Modra-Piesky. Kromě planetky má ale i svoji sochu v bratislavské Dunajské ulici, kterou odhalil jeho dlouholetý kolega a přítel Milan Lasica 24. září 2006. Socha je 3,5 metrů vysoká a je u ní umístěna tabule se Satinského výrokem "Na naši ulici je svoboda". Za zmínku stojí uvést, že se tento všestranný člověk, který si žil bohémským způsobem života, za svůj život pětkrát stěhoval, ale pokaždé se jeho domov nacházel právě v Dunajské ulici...
Foto-dennikn.sk
OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO
